Encyklopedie > Město Český Krumlov > Historie města Český Krumlov > Historie kultury ve městě Český Krumlov

Historie malířství ve městě Český Krumlov

Významnou kapitolu z dějin výtvarného umění v Českém Krumlově tvoří vývoj v oblasti malířství. Rozvoj výtvarného umění v tomto městě byl úzce svázán s historickým vývojem Českého Krumlova. První zmínka o Českém Krumlově pochází z roku 1253 a vztahuje se ke zdejšímu hradu, založenému krumlovskou větví Vítkovců. Po jejich vymření přešel majetek na pány z Rožmberka, kteří zaujímali přední postavení mezi českou šlechtou. Rožmberkové vytvořili postupně ucelené dominium s centrem v Českém Krumlově, který byl jejich rezidenčním městem. Charakter umělecké tvorby byl ovlivněn polohou města, díky níž sem mohly pronikat rakouské a německé podněty, ale především přítomností významného šlechtického rodu a působením církevních institucí, které byly ve středověkém městě nepostradatelné. Ve městě se nacházel děkanský kostel sv. Víta, klášter minoritů a klarisek ( Minoritský klášter v Českém Krumlově), dům bekyň a dva špitály sv. Jošta a sv. Alžběty a samozřejmě krumlovský hrad s kaplí sv. Jiří. Tyto instituce také představovaly hlavní příjemce uměleckých děl, která měla zdobit interiéry kostelů a přivádět věřící k větší zbožnosti.

Liber depictus, Český Krumlov 1. polovina 14. století, Šalamoun, král David a Betsabe

Z období 14. století se v Českém Krumlově nedochovalo žádné malířské dílo s výjimkou knižní malby. Jedná se o známý obrázkový sborník Liber depictusLiber depictus, Český Krumlov 1. polovina 14. století, Apokalyptická žena (Národní knihovna ve Vídni), který vlastnili českokrumlovští minorité. Sborník, jehož vznik se datuje okolo roku 1350, zachycoval biblické scény a náměty z legend o světcích. Dílo významně ovlivnilo i nástěnnou malbu, neboť pro české gotické malířství je příznačné vzájemné působení knižní, nástěnné a deskové malby. O malířské tvorbě tvorbě před rokem 1400 nemáme mnoho informací, které by osvětlily poměr děl importovaných z Prahy a domácí produkce. První malířské dílny jsou doloženy v českokrumlovském prostředí až pro 15. století. Požadavky na umělecká díla musely být náročné vzhledem k četným politickým i kulturním vazbám Rožmberků k pražskému královskému dvoru.

Pod vlivem dvorské zbožnosti se do Českého Krumlova přenesla velká obliba mariánského kultu a úcty k zemským patronům. Tato skutečnost spolu s orientací Rožmberků na pražský dvůr vysvětluje i značnou oblibu krásného slohu v českokrumlovském prostředí, která vyvrcholí přetrváním jeho tradic v této oblasti až hluboko do 15. století. Pro tento umělecký styl je příznačný důraz na ideální půvab postavy, zalité neskutečným světlem a oděné bohatě zřaseným rouchem. Krásný sloh, vztahující se především k zobrazování Panny Marie, se v Čechách rozvíjel přibližně od Liber depictus, Český Krumlov 1.polovina 14. století, Svatý Vít a kejklíři konce osmdesátých let 14. století a dozníval v první čtvrtině století následujícího. Na Českokrumlovsku však malířství zůstává pod jeho vlivem mnohem déle, což souvisí s vývojem této oblasti v době husitských válek. Oldřich II. z Rožmberka stál v čele katolické šlechty a programově navázal v rovině politické i kulturní na tradice pražského královského dvora. Český Krumlov se v této době stal vedle Plzně a částečně i Českých Budějovic centrem země místo Prahy. Do města se uchýlilo množství církevních hodnostářů, šlechticů, ale i umělců, kteří významně ovlivnili duchovní profil města. Právě v tomto období začínají ve městě působit první domácí malířské dílny. Poptávka po uměleckých dílech zde nebyla husitstvím násilně přerušena jako v jiných oblastech.

Kostel sv. Víta v Českém Krumlově, nástěnná malba s postavou sv. Kateřiny, 1420 Ještě před vypuknutím husitských válek došlo na počátku 15. století k zahájení velkorysé přestavby kostela sv. Víta ( kostel sv. Víta ve městě Český Krumlov). V této souvislosti zřejmě vznikla nástěnná malba v kapličce nad severním vchodem do kostela. Kvalitní nástěnný obraz, představující sv. Kateřinu, se datuje do let 1410-1420. Dílo je zřejmě spjato s malbami z augustiniánského kláštera v Třeboni, který byl založen Rožmberky v předcházejícím století. Pravděpodobně okolo roku 1420 vznikl deskový obraz Madony s dítětem roudnického typu, ozdobený širokým rámem s malovanými figurálními motivy, určený pro špitál sv. Jošta (Praha, Národní Galerie). Další malířskou památkou z tohoto období je i deskový obraz Panny Marie Bolestné z Křížové hory (Vídeň, Uměleckohistorické muzeum), původně určené zřejmě pro kostel sv. Víta.

Na sklonku dvacátých let 15. století se již v Českém Krumlově setkáváme s tvorbou pravděpodobně místní malířské dílny, jejíž profil určil anonymní Mistr zátoňského oltáře. Jeho dílem je oltář z kostela sv. Jana Křtitele v Zátoni (Praha, Národní Galerie). Malované oltářní desky se svým námětem vztahují k vnitřní podobnosti utrpení sv. Jana Křtitele a Kristových pašijí. Tento umělec nebyl prvořadou tvůrčí osobností, ale svou tvorbou, navazující na české deskové malířství první čtvrtiny 15. století, ovlivnil další rozvoj domácí malířské produkce. Jeho vliv se projevil částečně i ve výzdobě českokrumlovského domu Latrán č. p. 15, v jehož přízemí se nachází domácí kaple, vyzdobená pravděpodobně ve třicátých letech 15. století nástěnnými

Latrán č. p. 15, přízemí, gotické malby s postavami světců, Mistr Zátoňského oltáře, 1. polovina 15. století, stav před rekonstrukcí, foto: Ladislav Pouzar malbami českých patronů, jež opět poukazují na příklon ke karlovským idejím. V tomto domě zřejmě pobýval vysoký církevní hodnostář, bechyňský arcijáhen Jan z Lopřetic, který tedy mohl být objednavatelem nástěnných maleb. Tvorba Mistra zátoňského oltáře doznívala ve čtyřicátých letech 15. věku v jeho Votivním oltáři z Přední Výtoně (Praha, Národní Galerie), kde se opět objevuje téma sv. Jana Křtitele. Donátorem oltáře byl patrně Jan Rous z Čemin, který působil v rožmberských službách. S tvorbou tohoto umělce je volně spjat i Reininghausův oltář (Praha, Národní Galerie) s malovanými deskami, zobrazujícími Ukřižování a světce. Oltář i přes svou nižší kvalitu otevřel cestu k dalšímu vývoji českokrumlovského malířství. Zajímavá je i jeho Latrán č. p. 15, přízemí, gotické malby s postavami světců, Mistr Zátoňského oltáře, 1. polovina 15. století, stav před rekonstrukcí, foto: Ladislav Pouzar souvislost s knižními malbami v modlitební knížce Jana z Rožmberka datované okolo roku 1450, jež obsahuje pět celostránkových obrázků : Ukřižování, Kristus v hrobě, Nejsvětější Trojice a světice. Předchozí díla ovlivnila i nástěnné malby na severní stěně lodi kostela sv. Víta, provedené v padesátých letech 15. století. Scéna představuje Ukřižování s Pannou Marií, sv. Janem, sv. Matějem a dvěma donátory, jimiž by hypoteticky mohl být Oldřich II. z Rožmberka s manželkou.

Karel Hrubeš, restaurované gotické fresky v kostele sv. Víta v Českém Krumlově

V padesátých letech 15. století také zřejmě vyvrcholila činnost další českokrumlovské malířské dílny Mistra Nesení kříže z Vyššího Brodu, který zhotovil oltář s mariánskými a christologickými náměty pro vyšebrodský klášter. I tento umělec se stále držel tradiční linie malířství první čvrtiny 15. století, obohacené o rakouské podněty . Na pokročilou dobu vzniku již však upomíná schematismus a prázdnota výrazu. Do tohoto časového období spadá vznik dalších dvou deskových obrazů, vážících se k Českému Krumlovu. Jedná se o Navštívení Švamberské, pořízené při příležitosti zasnoubení Hynka ze Švamberka s Lidmilou z Rožmberka, a Madonu z kláštera minoritů (Praha, Národní Galerie). Deskový obraz minoritské Madony zřejmě vznikl v souvislosti s návštěvou slavného řádového kazatele Jana Kapistrána roku 1451. Desková malba zachycuje Madonu roudnického typu s širokým malovaným rámem, zdobeným postavami řádových světců, andělů a proroků. Oba obrazy poukazují na retrospektivní a konzervativní charakter zdejší umělecké tvorby, která se s oblibou obrací k mariánským námětům a vyznává zobrazování idealizovaných postav vytržených z konkrétního prostředí. Je zajímavé, že českokrumlovští umělci příliš neakceptovali nové inspirační podněty z poměrně blízkého Podunají a nepřekročili zdejší silné tradice krásného slohu. Nové, pozdně gotické slohové podněty se projevily především v architektuře a v sochařství, zatímco malířství se stále orientovalo na tradici. Umělecká tvorba tohoto období je převážně anonymní. Pouze pro druhou polovinu 15. století známe jména dvou českokrumlovských malířů, kteří vlastnili ve městě měšťanský dům. Jednalo se o malíře Jindru a Víta.

Soukenická č. p. 35, fasáda, fragmenty fresky ze 70. let 15. století - sv. Florián, kůň v kolébce a zakuklenec

V druhé polovině 15. století vzniklo v Českém Krumlově několik nástěnných maleb, provedených stále ještě v duchu tradiční tvorby. Mezi lety 1460-1470 byla v kostele sv. Víta vymalována v sousedství starších maleb skupina světic. Dílo bylo zřejmě opět ovlivněno soudobou deskovou malbou. Malířská výzdoba se objevila i v budově prelatury vedle kostela, kde byly odkryty zbytky maleb zachycujících Ukřižovaného a Assumptu (Panna Maria nanebevzatá). Ze sedmdesátých let 15. věku pochází i námětově poněkud nejasná, zlomkovitě dochovaná nástěnná malba na fasádě domu Soukenická č. p. 35. Ve spodní partii spatříme sv. biskupa a sv. Floriána. Nad nimi se nachází kůň v kolébce a zakuklená postava. Malba má zřejmě politicko-náboženský podtext. Po roce 1470 význam Českého Krumlova jako uměleckého střediska klesá, k čemuž přispěl i dočasný ústup Rožmberků z politického a kulturního života země. Iniciativu v malířství i sochařství postupně převzaly královské České Budějovice, kde došlo k jedinečné syntéze tradic krásného slohu a pozdně gotických podnětů, pronikajících do jižních Čech z rakouských zemí a Švábska.

Nástěnná malba Renesančního pokoje III. na zámku Český Krumlov

Zatímco gotické malířství se soustředilo převážně na tvorbu se sakrální tematikou, renesance přinesla obrat ke světskému prostředí. Malířská výzdoba se v 16. století soustředila především na českokrumlovský zámek, přebudovaný

Zámek č.p. 59- Nové purkrabství, 2000, foto: Zdena Flašková ze středověkého hradu v pohodlné a reprezentativní renesanční sídlo, a na měšťanské domy. Předposlední rožmberský vladař Vilém z Rožmberka (1535-1592) přistoupil za vedení italských mistrů v polovině sedmdesátých let 16. století k rozsáhlým renesančním úpravám svého gotického sídla, které mělo důstojně reprezentovat svého majitele, jenž představoval předního velmože Českého království. V souvislosti se stavebními úpravami došlo k bohaté výmalbě fasád purkrabství, třetího a čtvrtého nádvoří, Hrádku, věže a k malířské výzdobě interiérů nově zřízených reprezentativních Rožmberských pokojů. (Renesanční přestavby zámku Český Krumlov) Oproti předešlému období se malířství inspirovalo především severoitalskou tvorbou, což souviselo s obecnou kulturní orientací české šlechty, která na svá sídla zvala přímo italské nebo pod vlivem italské tvorby pracující umělce. V rožmberských službách působilo několik malířů, z nichž nejznámější jsou Gabriel de Blonde a Bartoloměj Beránek-Jelínek. Malíř blíže neznámého původu Gabriel de Blonde provedl v sedmdesátých letech 16. století v Rožmberských pokojích nástěnné malby se starozákonní a mytologickou tématikou, jež evokovaly důrazné přihlášení ke katolictví a touhu Viléma z Rožmberka po narození syna -dědice a pokračovatele rodu. Tento malíř se podílel i na výmalbě fasád purkrabství (Zámek č. p. 59 - Nové purkrabství) zřízeného roku 1578. Malby provedené ve stylu chiaroscura Fresková výzdoba IV. nádvoří zámku Český Krumlov (16. stol.) (malba v různých tónech šedé barvy) zachycují architektonické, ornamentální a figurální motivy s biblickou a mytologickou tematikou. Malby jsou dnes poznamenané snahou o jejich obnovu v 19. a na počátku 20. století. Gabriel de Blonde se podílel i na výzdobě III. nádvoří zámku z roku 1577 (Nástěnné malby III. nádvoří zámku Český Krumlov). Na fasádách pokrytých barevným sgrafitem (geometrické nebo i jiné motivy proškrabávané do vlhké omítky) spatříme malby s architektonickými a figurálními motivy, jež se vztahují především k mytologii a římským dějinám. Výzdoba IV. nádvoří, pokrytého opět barevným sgrafitem, se inspirovala výjevy z Ovidiových Proměn, kromě nichž jsou zde zastoupena i zobrazení Sedmi ctností a Planet. (Nástěnné malby IV. nádvoří zámku Český Krumlov).

Zde je zvlášť patrné, jak tematika maleb ustoupila oproti gotice od převážně náboženských námětů k mytologickým a historickým motivům čerpaným z antiky a k inspiracím z oblasti astrologie a alchymie.

Český Krumlov, Zámek č. p. 59 - Hrádek, detail figurální výzdoby fasády Dílem dalšího, tentokrát již domácího malíře v rožmberských službách, Bartoloměje Beránka-Jelínka (pravděpodobně 1565-1625), je o něco pozdější malířská výzdoba Hrádku a zámecké věže z devadesátých let 16. století, kde opět převažují architektonické a figurální náměty. (Zámek č. p. 59 - Hrádek, Zámek č. . 59 - Zámecká věž). Tento umělec, který působil i na zámku v Bechyni, se již trvale usadil v Českém Krumlově, kde vlastnil dům. Na českorumlovském dvoře však působil od osmdesátých let 16. století například také malíř Max Stolting, který se zabýval malováním erbů, pozlacováním a natěračskými pracemi, bez ambicí na vlastní uměleckou tvorbu. Jednalo se spíše o schopného řemeslníka, jenž prováděl běžné malířské práce na zámku. Pro renesanci je příznačné také budování reprezentativních rodových galerií. Podobnou sbírku portrétů vlastnili i Rožmberkové, její podstatnou část však odvezla

Český Krumlov, Zámek č. p. 59 - Zámecká věž, detail výmalby  Polyxena Rožmberská z Pernštejna, vdova po Vilémovi z Rožmberka, do svého nového sídla v Roudnici nad Labem, kde se stala součástí slavné lobkovické sbírky, dnes instalované na zámku v Nelahozevsi.

Malířská tvorba se neomezila pouze na českokrumlovský zámek, ale rozvíjela se i ve městě v souvislosti s úpravami měšťanských domů, které směřovaly k uspokojení náročnějších požadavků na úroveň bydlení. Výzdoba se týkala jak domovních fasád, tak i interiérů honosných předních světnic, které vypovídaly o postavení a zámožnosti svého majitele. Průčelí domů ale i obou pivovarů a jezuitské koleje byla pokryta různými typy sgrafitové výzdoby, jež byla v českém prostředí velmi oblíbena. Její původ je nutné hledat v severní Itálii. Zajímavé nástěnné malby se dochovaly například na známém Krčínově domě Kájovská č. p. 54, Na Louži, jenž patřil rožmberskému regentovi Jakubovi Krčínovi z Jelčan. Na fasádě domu spatříme iluzívní malby s ornamentálními, architektonickými a figurálními motivy, uspořádanými do horizontálních pásů a rámů. Z malovaných Kájovská č. p. 54, malířská výzdoba fasády, detail  oken v horní části průčelí například vyhlížejí do ulice lidé, ale třeba i opička. Oblíbený námět renesančního malířství Deset proměn lidského věku se objevil na měšťanském domě Latrán č. p. 53. Dokladem bohaté malířské výzdoby interiérů je dům náměstí Svornosti č. p. 14, kde se částečně dochovaly malby na stěnách schodiště a ve dvou reprezentativních místnostech prvního patra. Vzhled měšťanských domů byl významně ovlivněn nejen hospodářskou prosperitou, kterou město zažívalo v období vlády posledních Rožmberků, ale především kulturními podněty, jež do městského prostředí pronikaly z českokrumlovského zámku. V rovině malířské tvorby převládaly v Českém Krumlově italské inspirační zdroje, což souviselo s obecnou kulturní orientací tohoto období. Umělci byly povoláváni jednak přímo ze zahraničí nebo zde působili i domácí umělci, poučení alespoň zprostředkovaně italskými vlivy.

Kájovská č. p. 54, malířská výzdoba fasády, detail Latrán č.p. 53, polocelek, renesanční cyklus

V průběhu 17. století proniklo do prostředí Českého Krumlova baroko, jež výrazně ovlivnilo vzhled zámecké rezidence i celého města. Po dvacetiletém období císařské správy českokrumlovského panství, jež předal Petr Vok z Rožmberka roku 1602 císaři Rudolfovi II. Habsburskému, se majetku ujal štýrský rod Eggenberků. Za posledního Eggenberka Jana Kristiána I. (1641-1710) a jeho vzdělané manželky Marie Arnoštky z Eggenberku, rozené ze Schwarzenberku, kteří se trvale usadili v Českém Krumlově, kde si zřídili honosný barokní dvůr, došlo k významným barokním úpravám českokrumlovského zámku i církevních staveb ve městě. (Barokní přestavby zámku Český Krumlov)

Český Krumlov, Snímání z kříže, kolem roku 1600, sbírkový fond Okresního vlastivědného muzea v Českém Krumlově Ve službách knížete Jana Kristiána I. z Eggenberku působilo několik dvorních malířů, kteří se podíleli na výzdobě interiérů zámku i kostelů ve městě a okolí. Většina z nich pocházela z rakouských zemí, jejich tvorba ovšem nepřesáhla dobový průměr. Nejvýznamnější z nich byl Jindřich de Veerle, jenž přišel do Českého Krumlova z Lince. Jeho tvorba sestávala nejen z malování portrétů knížecích manželů a jejich příbuzných, ale i ze zhotovování malovaných map panství a kulis pro zámecké divadlo, jež bylo středem zájmu knížete i jeho manželky. První kulisy pro divadlo namaloval již o něco dříve salzburský malíř Johann Martin Schaumberger, jenž roku 1675 zbudoval v tzv. Zlatém sále divadelní scénu, ta se však později přenesla do nové budovy za hradním příkopem. Kulisy představovaly typickou výpravu barokního divadla jako nebe, peklo, moře, skalnatou krajinu a další. Jak bylo v této době, obvyklé prováděl na zámku Jindřich de Veerle i různé pozlacovačské, natěračské a dekoratérské práce a školil i nadané žáky. Malíř však pracoval také pro českokrumlovské jezuity, minority a klarisky, pro něž zhotovoval oltářní i volně závěsné obrazy. Pro baroko je příznačný zvýšený zájem o náboženství, což se projevilo i v zaměření soudobé malířské tvorby.

Dalším malířem v eggenberských službách byl Matěj Leutner z Hallu v Tyrolsku, který maloval obrazy s mytologickými tématy. Jeho dílem jsou ale i obrazy sv. Víta a Nanebevzetí Panny Marie, pořízené pro nový raně barokní hlavní oltář v kostele sv. Víta. Poměrně často pracovali pro zámeckou rezidenci i malíři z českokrumlovské rodiny Aneisů, kteří se však soustřeďovali kromě malování kulis a slunečních hodin spíše na pozlacovačské a natěračské práce. Aneisové opět představovali spíše schopné řemeslníky než umělce. V eggenberských službách působili ještě další malíři, za jejich většinou krátkodobého pobytu v Českém Krumlově však nevzniklo žádné významnější dílo.

Český Krumlov, Vyšehrad, administrativní budova Umělecký ruch panoval v Českém Krumlově i za Schwarzenberků, kteří po smrti kněžny Marie Arnoštky z Eggenberku (1719) zdědili rozsáhlý eggenberský majetek. Schwarzenberkové, stejně jako jejich předchůdci, zaměstnávali dvorní malíře a budovali obrazovou galerii, která sloužila k reprezentačním účelům. Nejvýznamnější malířské památky jsou spojeny s knížetem Josefem Adamem ze Schwarzenberku (1722-1782), kdy do rezidenčního města pronikají vlivy pozdního vídeňského baroka a nově nastupujícího rokoka. Barokní aristokrat Josef Adam ze Schwarzenberku, pěstující čilý společenský život, měl mimořádný zájem o hudbu, divadlo a stavitelství. Z jeho podnětu byl v roce 1748 zřízen známý Maškarní sál, který měl sloužit ke společenským účelům. Stěny sálu ozdobil svými iluzívními malbami blíže neznámý malíř Josef Lederer, povolaný z Vídně. Počátky tohoto typu malby spadají do nástěnného italského malířství 17. století, pro které bylo příznačné otevírání plochy kleneb do imaginárního prostoru nebeských sfér. Malby v Maškarním sále zcela nahradily architektonickou výzdobu prostoru. Stěny Zámek Český Krumlov, Pantalon, detail z malby Maškarního sálu sálu se díky iluzívním malbám otevírají do volné krajiny a do lóží a galerií, zaplněných aristokratickou karnevalovou společností. Mezi účastníky fiktivního maškarního plesu spatříme šlechtice v převleku Turka, Číňana, myslivce, vojáka, zahradnice a celou řadu postav z italské komedie dell´arte. Nechybí ani zástup venkovanů, kteří oknem zvědavě pozorují bavící se aristokratickou společnost. Iluzívnost maleb umocňují i některé detaily, jako malované odložené hudební nástroje a kostýmy, nebo postavy vyklánějící se z malovaných lóží a podobně. Výzdoba Maškarního sálu je v českém prostředí svojí kvalitou i námětem výjimečná.

Maškarní sál zámku Český Krumlov, foto: Libor Sváček

Významný prostor pro společenský život představovala i zámecká zahrada, kde se konaly různé slavnosti. V souvislosti s úpravami zahrady, která tvořila nezbytnou součást aristokratické rezidence, došlo v letech 1755-1757 také k přestavbě zahradního letohrádku Bellarie. Interiéry této vzdušné zahradní stavby vyzdobil jemnými rokokovými malbami malíř František Jakub Prokyš (1713-1791), působící ve schwarzenberských službách. V jeho tvorbě, která se neomezila jen na rezidenční město ale objevuje se i v okolí Českého Krumlova, převládají vlivy jihoněmeckého rokoka a zprostředkovaně i francouzského galantního malířství. Nástropní malby v horním sále Bellarie představují modré nebe, kde se mezi poletujícími ptáčky vznáší skupina amorků s květinovým věncem. Stěny sálu zdobí vázy, květinové girlandy (dekorativní pás z květů nebo ovoce) a malované ornamenty, napodobující štukaturu. V další místnosti zobrazil malíř alegorii Sedmi svobodných umění, jež představují rokové dvojice zabývající se hudbou, geometrií a podobně. František Jakub Prokyš vyzdobil i zahradní altán, na jehož klenbě namaloval alegorii Čtyř ročních období, zpodobených jako dvojice chlapců s atributy (typický předmět) příslušného období v rukou.

.. František Jakub Prokyš - fresková výzdoba hudebního pavilonu v zahradě zámku Český Krumlov

Vyvrcholením stavitelského úsilí knížete Josefa Adama ze Schwarzenberku a jeho záliby v divadle se stala rozsáhlá přestavba zámeckého divadla, dokončená roku 1766 (Zámecké divadlo v Českém Krumově). Interiér divadla vyzdobili svými nástěnnými malbami vídeňští malíři Hans Wetschl a Leo Märkl, kteří zhotovili i divadelní dekorace a podíleli se i na výmalbě Zlatého sálu v zámku. Oba umělci pracovali pod přímým vlivem nejvýznamnějšího a nejvyhledávanějšího divadelního scénografa své doby Giuseppe Galli-Bibieny. Na stěnách hlediště zobrazili květinová a hudební zátiší v malovaných rámcích, napodobujících štukaturu a architektonické články. Nástropní malba zachycuje vítězství Múz nad nevědomostí. Výmalba jeviště plynule přechází do výzdoby proscénia, aby se tak vytvořil jednotný iluzívní prostor, ve kterém mělo hlediště splynout s jevištěm a umocnit tak dojem diváka z divadelního představení. Malíři Jan Wetschel a Leo Markel také vytvořili divadelní oponu s výjevem oslavy Sedmi svobodných umění a jejich dílem jsou i divadelní proměny, zachycující například vojenský tábor, přístav, les, měšťanský pokoj, kabinet a další. Českokrumlovské zámecké divadlo tvoří vedle švédského Drottningholmu evropský unikát svou kvalitou a stupněm dochování.

.. ..

V prostředí města se v 18. století malířská tvorba soustředila především na církevní instituce, ale uplatnila se i na průčelích měšťanských domů, které byly barokně upravovány. Ve štukových rámcích na domovních průčelích se objevily četné obrazy Panny Marie nebo světců oblíbených ve městě, jež byly výrazem barokní zbožnosti. Roku 1769 došlo ke stavebním úpravám budovy prelatury ( Horní č. p. 155), v při nichž vymaloval hlavní sál svými jemnými rokokovými malbami schwarzenberský malíř František Jakub Prokyš. Umělec vyzdobil roku 1777 i kapli Vzkříšení v blízkém kostele sv. Víta. Nástěnné malby v kapli představují oltářní architekturu. O něco později, roku 1781, vznikla také nástěnná malba na jižní stěně presbytáře, zachycující scénu z legendy o sv. Vítu, kterou provedl další rokokový malíř V. Tschopper. Dílem tohoto umělce byla i malířská výzdoba kaple sv. Wolfganga v klášteře minoritů, jež čerpala námětově z legendy o sv. Wolfgangovi. Těmito pozdními díly se uzavřela barokní a rokoková malířská tvorba v Českém Krumlově, jež byla spjata především s prostředím českokrumlovské zámecké rezidence za knížete Josefa Adama ze Schwarzenberku a jež dosáhla svých vrcholů ve výzdobě Maškarního sálu a barokního zámeckého divadla. V následujícím 19. století se pozornost Schwarzenberků obrátila převážně k zámku Hluboká nad Vltavou, kam knížecí rodina přesídlila, a umělecké aktivivity v Českém Krumlově včetně malířství ztratily svojí intenzitu a začaly se postupně uzavírat. V této době také upřeli Schwarzenberkové svoji pozornost spíše k ekonomickým aktivitám, jejich zájmy umělecké ustoupily do pozadí.

Prokyšův sál v Horní č.p. 155, celek Prokyšův sál v Horní č.p. 155, detail

V 19. století se v prostředí Českého Krumlova objevili ještě dva významnější malíři pracující ve schwarzenberských službách: Ferdinand Runk a Charles Louis Philippot. Krajinář Ferdinand Runk (1764-1834) byl žákem Vídeňské akademie. Jako dvorní malíř se zabýval především pořizováním cyklu akvarelů, jež zachycovaly místa na schwarzenberských panstvích včetně českokrumlovského. Ferdinand Runk byl také učitelem malby nadané kněžny Pavlíny ze Schwarzenberku, jež se pod jeho vedením věnovala tvorbě vedut (pohled na krajinu). Další dvorní malíř Schwarzenberská portrétní galerie na zámku v Českém Krumlově harles Louis Philippot (1839-1859) byl francouzského původu, působil nějaký čas v Linci, odkud ho povolal do svých služeb kníže Jan Adolf ze Schwarzenberku. Malíř se během svého dlouhodobého pobytu v Českém Krumlově zabýval původní tvorbou, kopírováním starších obrazů a restaurováním. Do jeho kompetencí patřila i péče o zámeckou obrazárnu, kde se nalézaly kromě původních děl především kopie nizozemských i jiných malířů z období 17.-19. století. V jeho ateliéru vznikla celá řada portrétů Schwarzenberků a českokrumlovských měšťanů, kteří vyhledávali služby uznávaného dvorního umělce. 19. století představuje v souvislosti s rostoucím vlivem měšťanů zlatý věk měšťanského portrétu, jenž slouží podle aristokratického vzoru k rodinné reprezentaci. Kromě portrétů se Charles Louis Philippot věnoval i malování oltářních obrazů, jež ozdobily například zámeckou kapli (obraz Panny Marie na hlavním oltáři), kostel sv. Víta (například obraz sv. Jana Nepomuckého ve stejnojmenné kapli) a četné kostely na Českokrumlovsku. Po polovině 19. století již nevzniklo v Českém Krumlově v oblasti malířství žádné významnější dílo. Nové obrazy, obvykle ovšem průměrné kvality, nebo přemalby si objednávaly převážně církevní instituce, jako kostel sv. Víta a klášter minoritů. Podnětné sepětí malířské tvorby na zámku a ve městě dospělo během 19. století rychle ke svému konci.

Charles Louis Philippot, portrét neznámé ženy, sbírkový fond Okresního vlastivědného muzea Český Krumlov Charakter umělecké tvorby v Českém Krumlově včetně malířství ovlivnil fakt, že se jednalo o město rezidenční, kde jen s několika intermezzy sídlily významné šlechtické rody Rožmberků, Eggenberků a Schwarzenberků. Právě z prostředí českokrumlovské rezidence pronikaly kulturní podněty, často ovlivněné zahraničními inspiracemi (rakouskými, německými, italskými), do přilehlého města. Dělo se tak díky umělcům, kteří pracovali pro dvůr i město a ovlivňovali tak kvalitu zdejší umělecké produkce. Změna nastala až v souvislosti s postupným přesídlením Schwarzenberků na zámek v Hluboké nad Vltavou, čímž se narušila staletá kontinuita rezidenčního města.

(zp)

Ferdinand Runk - Pohled na zámek Český Krumlov (1824)

Další informace: