Encyklopedie > Město Český Krumlov > Historie města Český Krumlov > Historie kultury ve městě Český Krumlov > Město Český Krumlov v literatuře

Pověsti a legendy města Český Krumlov

O Latránu a založení hradu Krumlova
Perchta z Rožmberka, portrét V dobách temného středověku, kdy v místech dnešního Českého Krumlova neleželo ani město ani hrad, se v údolí řeky Vltavy rozprostíraly rozsáhlé temné hvozdy, kterými vedla obchodní stezka z Rakous do českého vnitrozemí. A právě na skále nad říčním brodem v lesích měli své sídlo loupežníci a lapkové, zkrátka lotři, kteří přepadávali a olupovali pocestné i kupecké vozy, projíždějící lesnatým krajem. Ovšem časem se dny lotrů naplnily a byly sečteny, protože ono lesní doupě lapků objevil statečný rytíř Vítek, který jejich loupežnické sídlo vypálil a na jeho místě postavil nedobytný hrad Krumlov, který měl navždy střežit brod přes Vltavu. A nejdelší ulici ve městě, která vznikla velmi záhy pod hradem, pojmenoval napaměť podle lotrů - Latrán. Ovšem historický výklad pojmenování této ulice v podhradí je mnohem prozaičtější, neboť vznikl zřejmě z latinského slova latus (bok) a značí boční ulici podél hradu, vedoucí ke Starému městu.

Pověst o kamenných bratrech
Nedaleko Krumlova na křižovatce polních cest stály dvě kamenné sochy. Obě postavy si byly tak podobné, že jim lidé říkali kamenní bratři a zdaleka k nim přicházeli poutníci. Protože se u soch scházelo příliš mnoho lidí, dala městská radnice příkaz sochy odstranit. V místě, kde byly sochy vykopány, zely dvě hluboké jámy, které se ani největším úsilím nepodařilo zasypat. Obě sochy byly uloženy v kůlně, z níž za noci vycházelo zvláštní světlo a ozývaly se podivné hlasy. Šafář dvora zneklidněl a dal sochy opět postavit: jednu do kaple uprostřed statku, druhou do trojického lesa. A opět se u soch scházely zástupy lidí; tím ubývalo poutníků v blízkém Kájově. Znovu bylo vydáno rozhodnutí sochy odstranit. Na příkaz budějovické konzistoře dva muži s povozem zakryté sochy odváželi a všude, kudy jel onen těžký náklad, se samy od sebe rozezněly zvony kapliček a kostelíků. V Budějovicích pak všechny stopy podivného spřežení zmizely.

Pověst o prelátovi a čertovi
Když zestárnul bohatý krumlovský měšťan Gruntherer, který téměř přes noc zbohatl tak, že pomalu nevěděl, co s penězi, začal mít neklidné spaní. Přiznal se své ženě, že pro majetek a pro peníze upsal duši ďáblu. Ustaraná manželka běžela o radu ke krumlovskému prelátovi. Tento mocný pán, který dovedl účinně a strašně zaklínat duchy a ďábly, jediným slovem čerta předvolal a začal zkoumat listinu, co boháč vlastní krví před lety podepsal. Tu prelát zjistil, že mu ďábel sice předložil úpis, ale se jménem jiného krumlovského měšťana. Použil ještě mocnější zaklínadlo a čert musel přinést tu pravou listinu. Prelát oba úpisy spálil a tak zachránil oba měšťany před ohněm pekelným.


Pověsti a vyprávění k jednotlivým krumlovským objektům:

Náměstí Svornosti - morový sloup (Kašna na náměstí v Českém Krumlově)
Na tomto místě vzplála několikrát hranice a na ní skončily život ženy nařčené z čarodějnictví. Nejotřesnější je případ cikánské dívky, která se nechala zavřít v kostele v Kájově a Panně Marii vzala prsten. Druhý den ji kostelník nařkl ze svatokrádeže. Prsten faráři vrátila, ale dozvěděli se to jezuité z Českého Krumlova. Ač byla kájovskou farou propuštěna, nechali jezuité dívku stíhat; po mučení se doznala k činům, které ani nespáchala. Byla upálena na hranici na náměstí u morového sloupu.

Náměstí Svornosti č. p. 2
V domě kdysi býval hostinec "U Slunce". Hostinský Jan byl velmi nedůvěřivý a nevěřil sklepmistrovi v pivovaře. Stále ho obviňoval, že mu dává sudy naplněné jen zpola a stále si u sládka v pivovaře stěžoval. Aby hostinský nebral pivo od někoho jiného, sládek sklepmistra propustil ze služby. Nevinný muž vyslovil kletbu a hostinský krátce nato uklouzl na schodech do sklepa a pivní sudy se na něho svalily. Jeho duše nenachází klidu ve věčnosti a občas se v domě objevuje.

Náměstí Svornosti č. p. 9
Kdysi tu byl hostinec "U Anděla", kde bývalo velmi veselo, zvláště když se ve městě konaly výroční trhy. Jednou měla být v hostinci uzavřena nebývalá sázka. Dva muži se vsadili o čerstvě koupenou pěknou jalovičku, kdo z nich nejdříve vypije dva džbery piva. Ten, který sázku vyhrál, dlouho se z výhry neradoval. V noci se mu udělalo nevolno a zemřel. Nebožtík se pak zjevoval hostinskému a vyčítal, proč mu sázku nevymluvil. Hostinský několikrát musel za duši tohoto nešťastníka nechat sloužit mši svatou v kostele sv. Víta, aby měl v noci pokojný spánek.

Český Krumlov v noci za bouře, foto: Libor Sváček

Panská č. p. 20
Podle pověsti bydlel v tomto domě zlý správce. Podřízeným nic neodpouštěl. Nejhorší ale bylo to, že uzavřel smlouvu s čertem. Pekelník mu zajistil bohatství a moc. Přišla chvíle, kdy si pro něho čert měl přijít. Správce se bál toho okamžiku, s ďáblem smlouval a chtěl čerta podvést. Jednoho dne namaloval na všechna dveře a okna křížky. Myslel si, že tím ďábla převeze. Na jedno okénko však zapomněl: na okno záchoda. Odtud ho čert vyrval tak krutě, že mu i kůži z těla stáhl. Hrůzné pozůstatky byly na okně velmi dlouho jako hrozné memento pro lidi, aby nepropadli zlému a nespolčovali se s ďáblem. I dnes se občas duše nehodného správce projeví.

Dlouhá č. p. 31
Dnes je v domě restaurant "Cikánská jizba". Kdysi tu žil kupec, jehož syn Walter se nešťastně zamiloval do krásné cikánky Mariky. Celé město tím bylo pobouřeno, protože měl v té době vážnou známost s hodnou krumlovskou dívkou Růženkou. V srdci tmavé krasavice se však skrývala černá zrada. Její cikánští druzi z tábora za městem pytlačili v řece a lovili perly, které ona měla za úkol prodávat čarodějnici Annabelle. Jednoho dne cikáni odtáhli a nešťastný, opuštěný Walter si nakonec přece vzal Růženku, která ho velice milovala. Na svou cikánečku a na její vášeň ani lásku nezapomněl až do smrti. Své velké tajemství svěřil svému synovi.

Dlouhá č. p. 32
Vlašský dvůr. Ze sklepa tohoto domu vede chodba k řece. Díky tomu, když bylo město napadeno, netrpěli Krumlovští nikdy žízní.
Po válce, v roce 1947, se v tomto domě dělaly průzkumy a chodba byla zazděna.

Kříž na nábřeží řeky Vltavy v Českém Krumlově, zimní pohled, foto: Libor Sváček Soukenická č. p. 35
Domu se v minulosti říkalo "U Baziliška". Jeho majitelka, paní Rozálie, neposlechla rady báby kořenářky, že má zabít svoji černou slepici. Z prvního vejce této slepice se pak vylíhl odporný bazilišek. Od té doby stíhal členy domácnosti zlý a krutý osud. Naživu zůstala jen majitelka s malou dceruškou. Čarodějnice Annabella poradila paní Rozálii, co má udělat, aby kletba visící nad její hlavou zmizela. Od hrozného baziliška jí odpomohl mladý tovaryš, který v domě hledal jídlo a nocleh. Když zahynul bazilišek, zemřela i osoba, která vyřkla krutou kletbu.

Soukenická č. p. 37
V tomto domě měla bydlet slečna Stázička, která z nešťastné lásky vyřkla kletbu nad paní Rozálií, žijící v nedalekém domě čp. 35. Mnohokrát se ozývaly po smrti slečny Stázi v jedné z místností domu žalostné vzdechy a vzlyky. Bylo to i proto, že se tato žena ze své viny prý nikdy nevyzpovídala.

Panenská č. p. 38
Dům v minulosti plnil zvláštní poslání. Žily v něm, jak se tenkrát říkalo, padlé dívky. Byly to ženy, které dávaly lásku a potěšení za úplatu. Ulice byla proto nazvána výsměšně jako "panenská". Mnoho příběhů se zde odehrálo, smutných i veselých. V minulosti se o této ulici říkávalo, že když jí projde dívka, která ještě není vdaná a už ztratila panenství, pak její líce zčervenají. Někteří mládenci tudy své milované vodili úmyslně. Pozorně přitom sledovali líčka svých vyvolených. Zda tahle zkouška platí i dnes, není jisté.

Soukenická č. p. 42
V domě žil nešťastný mladý muž jménem Helmut, který se zamiloval do mladé dívky. Oba se sobě zaslíbili. Paní Annabella, krumlovská čarodějnice, však dokázala zlomit dívčinu vůli a namluvit jí, že si Helmuta brát nemá. Nakonec se dívka provdala za hrbatého a staršího muže a odešla s ním z Českého Krumlova. Helmut však nedokázal zradu dívky přežít, a tak se na půdě domu oběsil. V minulosti bylo velmi často slyšet z půdy všelijaké zvuky, dokonce i trám, kde viselo Helmutovo tělo, praskal.

Kájovská č. p. 56
O českokrumlovských mlýnech se vypravuje, že každý z nich měl svého ochránce z vodní říše. Mrázkův mlýn opatrovala říční víla. Leckdy se nad náhonem vznášela bílá mlha a v ní byly patrné obrysy ženy. Vypravuje se, že víla mlýn chránila obětavě, nedovolila, aby se poblíž někdo utopil. Jednou tam spadlo do Vltavy malé dítě. Jeho matka vyprávěla, že viděla malé drobné ruce, které dítě vynesly na hladinu řeky a kolébaly je až ke břehu.

Slavnosti pětilisté růže v Českém Krumlově 1998, Jan Kačer jako Vilém z Rožmberka

Kájovská č. p. 68
Tento dům poznamenaly tři příběhy.

Asi v roce 1460 tu žil mědikovec Hollenhammer. Ten kupoval od žida starou měď a z ní koval užitkové předměty. Jednou se jeden kus v tavící peci neroztavil. Byl to kříž, který se pak dědil z otce na syna. Až v polovině 17. století již poslední potomek rodu, vdova Reikinová, dala kříž radnímu. V té době stíhaly kraj velké bouře s krupobitím. Městští radní rozhodli zázračný kříž umístit na kopec, odkud nepohoda přichází. Od té doby se kopci říká Křížová hora. Kříž však má počátek v tomto domě.

V domě býval hostinec se stájí pro koně. Stájník, který koně obsluhoval, nebyl dobrý člověk a s oblibou koně trápil. Jednou tu návštěvník hostince ustájil velmi krásného koně. Stájník se nemohl dočkat, až bude moci ušlechtilému zvířeti ublížit. Kůň se však nedal a stájníka těžce zranil; ten po těžkých útrapách bez pomoci v maštali zemřel. Často bylo v noci slyšet v prostorách bývalé stáje jeho hrozné naříkání.

Dům má krásné klenuté sklepy, do nichž vedou dost krkolomné schody. Ty se staly osudnými jednomu číšníkovi. Právě, když byl nejvíce šťasten, protože si se svou milou Klárkou řekli, že se vezmou, spadl nešťastně na schodech a srazil si vaz. Jak Klárka, která se z neštěstí nemohla vzpamatovat a zešílela, tak i její ženich se občas v tomto domě projevují. Jejich duše nemají na věčnosti klid.

Široká č. p. 77
Plánek hřbitova u kaple sv. Martina Vypravuje se, že zde bydlel alchymista, který působil na dvoře dvou posledních rožmberských velmožů, Viléma a Petra Voka z Rožmberka. Antonín Michael z Ebbersbachu se vydával za věhlasného alchymistu a vědce, byl to však šejdíř a šarlatán. Vymámil na Rožmberkovi zlaté dukáty a ty, když prý vsadí do země a zalije zvláštní zálivkou, vyrostou a rozmnoží se. Dále sliboval elixír mládí a života. Podle pověsti prý byl vsazen do věže a traduje se, že tam "scípl jako pes." Ovšem není tomu tak. Byl sice stíhán, ale zemřel ve svém domě. Byl pohřben v tiché chodbě minoritského kláštera se všemi poctami patřícími šlechtici. Čisté svědomí asi neměl, protože se občas objeví v domě a prý sem tam přechází, chodí i po schodech a moc při tom vzdychá.

Široká č. p. 80
Tento mlýn měl podle pověsti ochraňovat vodní skřítek, který měl na starosti perlorodky a perly. Někteří mu říkali také "Perlový mužíček". Podle pohádky byl jeho obleček zdobený samými krásnými duhovými perlami. Občas dovoloval, aby se perly lovily na ostrově. Kdo chtěl najít zvlášť velkou a hezkou perlu, ten o to musel poprosit perlového skřítka. Kdo nepoprosil, spadl buď do vody, nebo nemohl ani perlorodku otevřít; vždycky se mu něco nepříjemného stalo nebo perlu ztratil.

Druhá pověst vypravuje, že se mlýn dostal do velkých finančních nesnází a jeho obyvatele navštívila i nemoc. Mlynářka už nemohla unést tyto pohromy, zoufale usedla k řece a tam hledala sílu. Slzy jí kanuly po tvářích. Tu se před ní objevila malá hezká panenka. Slzy nachytala do malé zástěrky a zvolala: Už přestaň plakat. Už bude dobře! Slzy se proměnily v perly a panenka mlynářce poradila, co má s perlami udělat, a že nesmí zapomenout ani na chudé, kteří její pomoc potřebují. Krátce poté se do mlýna zase vrátil klid i pohoda a štěstí.

Břeh ostrova
Na tomto místě lovila perly s povolením od města i od vrchnosti rodina Wolfových. Ve Vltavě se vyskytovala perlorodka Margarita margaritana a vltavské perly konkurovaly svou krásou a leskem i perlám mořským.

Dlouhá č. p. 94
V tomto domě bydlela čarodějnice Annabella. Je velká škoda, že v roce 1947 se nezachovala místnost s otevřeným ohništěm, kde tato žena prováděla své čáry. Všechno tenkrát bylo přestavěno a ohniště zrušeno. Celá místnost s ohništěm působila nesmírně tajuplně až strašidelně; o to víc, když se na římse velkého krbu nalezly zvláštní nádoby, krásně zdobené. V některých byly bylinné směsi, jiné obsahovaly kosti.

V domě dostali ubytování cikáni, kteří sem přišli ze Slovenska jako osídlenci po provedeném náboru tehdejším okresním národním výborem. Cikánské děti se dostaly i do hlubokého sklepení, kde byly kasematy. Byly to vězeňské kobky metr krát metr, jež měly ve zdech připevněné okovy. Zde si odsouzenec nemohl lehnout ani kleknout, musel jenom stát. Do jedné takové kasematy se zavřelo cikánské dítě a zemřelo tam. Z toho důvodu byl přístup k vězeňským kobkám zazděn tak, aby se snadno nenašel.

Mořská panna, bílá paní a mořský stařec v Rumyší díře

Dlouhá č. p. 97
Dům obýval bohatý měšťan, jenž nepovolil dceři, aby si vzala hocha, kterého milovala. Vybral jí velmi bohatého muže. Po svatbě, kterou uspořádal v tomto domě, se oba novomanželé vydali na cestu do Českých Budějovic, odkud ženich pocházel. Na cestě se jim za Mirkovicemi stalo neštěstí. Nikdo nevěděl přesně, co se přihodilo, jen postilion, který vezl poštu do Č. Krumlova, nalezl převrácený vůz a nevěstu, ženicha i kočího mrtvé. Hned noc nato měl otec nevěsty strašný sen, kdy mu jeho dcera vyčítala, že se musela takto vdát.

Parkán č. p. 120
O tomto mlýnu se vypravuje, že ho ochraňoval jeden vodník. Byl ošklivý, ale k lidem velmi vlídný. Při tahu lososů všem hodně pomáhal. Je to opravdu hezká pohádka, plná podivných příhod o vodníkovi, který si získal svými kousky nejen mlynáře, ale i ostatní obyvatele kolem vody.

Masná č. p. 129
Do tohoto domu byly přestěhovány poslední sestry řádu sv. Kláry v době, kdy Josef II. zrušil jejich klášter. Na svém zevnějšku nic nezměnily, pořád chodily v řeholním šatě a snažily se činit dobré skutky. O nich se vypravuje hodně příběhů.

Horní č. p. 154
Hotel Růže vznikl na místě bývalé jezuitské koleje. Vilém z Rožmberka musel vykoupit několik domů, aby na jejich místě mohl kolej postavit. Žádný z majitelů domů nechtěl prodat lacino. Jen jednomu, Pavlu Dorozskému, bylo všechno jedno. Své dceři odepřel sňatek s podkoním, protože jí našel ženicha bohatého. Dal jí na vybranou: buď si vezme toho, kterého chce otec, nebo vstoupí do kláštera. Nešťastná Elsa volila smrt ve vlnách Vltavy. Ještě i dnes její duše nenachází klidu ve věčnosti; občas se ukáže lidem a svým pohledem žaluje na těžký osud.

Slavnosti pětilisté růže v Českém Krumlově 1998, rytířský turnaj na koních Horní č. p. 159 - Kaplanka
Dům od původních majitelů zakoupil Václav z Rovného a v roce 1520 předal faře kostela sv. Víta. Podmínkou prodeje bylo, že po smrti původních majitelů bude za ně každoročně čtena zádušní mše svatá. Všechno bylo podepsáno a odsouhlaseno. Jenomže se časem stávalo, že se na podmínku čtení mše zapomínalo, a to pak nebylo nikde jisto. Strašilo nejen v kaplance, ale i v kostele. Jakmile se mše uskutečnila, vše zase rychle utichlo.

Kostel sv. Víta ve městě Český Krumlov
K tomuto kostelu se váže mnoho pověstí i skutečných příběhů. Vypravuje se o kaplanovi, který usnul ve zpovědnici a byl přítomen půlnoční mši svaté, jejímiž účastníky byli krumlovští nebožtíci. Ráno byl kněz nalezen v kostele s bílými vlasy a do roka zemřel.

Druhé vyprávění se vztahuje k obrazu u varhan představujícímu Korunovaci Panny Marie. Kdysi visel v presbytáři a obličej Matky boží tolik připomínal jednomu krumlovskému občanovi zemřelou manželku, že nemohl jinak, než si Pannu Marii z obrazu vyříznout. K tomu se doznal před smrtí veřejnou zpovědí.

Hudební škola v Kostelní ulici (Kostelní č. p. 161)
O těchto domech se traduje množství příběhů. Bývala to kdysi jezuitská škola.Pověst vypravuje, že jeden jezuita se tolik rozčílil na žáka, který stál u tabule, že nezvládl svou zlobu a uhodil svěřence ukazovátkem do hlavy tak nešťastně, že žák krátce nato zemřel. Rodiče nemohli unést ztrátu syna, a proto jezuitského učitele prokleli. Ten do roka zemřel. Od té doby v domě opravdu hrozně straší. Časem se mnoho mágů snažilo nešťastné duše z místa odvést a dům tak očistit. Místo toho se stal pravý opak: jejich magickým působením se tam dostala ještě další "strašidla".

Velmi často se přítomným v tomto domě zdá, že je tam plno. Můžeme říci, že na rozdíl od ostatních domů se zde strašidlům vede dobře; prostě se jim tu daří.

Latrán č. p. 1
Bývalá lazebna, odkud pocházela nešťastná Markéta Pichlerová, kterou na zámku v roce 1608 zavraždil Don Julius de Austria, levoboček císaře Rudolfa II. Po druhé světové válce bylo tomuto domu odebráno jeho průčelí, aby mohla městem projíždět těžká nákladní auta i autobusová doprava. Na domě byla freska s obrazem Markéty Pichlerové.

Zlatokorunská škola, učební pomůcka z 18. století, vyobrazení scény v lázni

V někdejší lazebně, jak vypravuje pověst, byla z donucení a také na příkaz konšelů a radních proti své vůli umyta jedna pomlouvačná žena. Byla prý moc špinavá, nepříjemně páchla a svým ostrým jazykem napáchala mnoho zla. Po nechtěné exekuci očisty byla z města vyobcována.

Za lazebnou ve skále kdysi býval vidět krásný malý domeček. Měl to být domek, který si tu postavil první osídlenec na místě, které mu ukázal trpaslík a kde ho přivítala říční víla. Po smrti prvního osídlence bydlel v tomto domečku jeden muž velmi zlého vzezření. Byl to on, který loupežníkům ve sluji skály nosil zprávy, kdy přijedou naložené vozy do malé vesničky, která pravděpodobně stála nahoře na svahu, kde je dnešní hotel Růže.

Latrán č. p. 6
Český Krumlov, kostel sv. Jošta při úplňku, foto: Libor Sváček O bývalém kostelu sv. Jošta je mnoho pověstí. V jednom se však téměř všechny shodují: na věži tohoto kostela se občas dělo něco nekalého. Na půdě domu nebylo nikdy jisto. Říkalo se, že po zrušení kostela a jeho odsvěcení se na věži objevuje sám ďábel a strašlivě se směje. Někdy obyvatelé domu zase slýchávali kroky, které vystupovaly po schodech až nahoru na věž. Někteří vypravěči zase tvrdili, že poslední varhaník se nemohl smířit s tím, že kostel byl zrušen, a brzy poté zemřel. Prý se velmi často ukazoval v místech, kde byly varhany a tam po nich těžce vzdychal a vzlykal.

Latrán č. p. 36, Nové město
V tomto domě kdysi byla barvírna sukna. Nahoře, na velké otevřené půdě, se obarvené sukno sušilo. Pověst vypravuje, že v místnosti, kde stála velká káď s vroucí barvou, pod níž se topilo, byl ochoz, po kterém museli učedníci chodit a velkými dřevěnými míchačkami míchat barvicí lázeň. Mladí kluci si tuto nudnou práci chtěli zpestřit, a tak se strkali. Jednomu chlapci uklouzla noha a nešťastně spadl do vroucí lázně, kde v hrozných mukách zahynul. Tento výjev spatřil vždy někdo, kdo tu poprvé nocoval. V domě žil švec a i jeho hosté tento krutou událost viděli. Jedině zádušní mše svatá za duši nešťastného učně všechno zase srovnala.

Latrán č. p. 37, Nové město
V domě na krakorcích bývala hospoda, kde působila kurtizána Justina. Nešťastně se zamilovala do jednoho kurýra. Když jeho poslání v Č. Krumlově skončilo a odjel, Justina z nešťastné lásky zešílela a stále svého milého hledala. Nakonec ukončila svůj život v řece. Po Justinině smrti se často otvíraly zásuvky i skříně v jejím bývalém pokoji, protože opuštěná duše dívky hledala dopis či zprávu od svého milého, zda a kdy pro ni přijede. Nejvíce tuto nešťastnici prý přitahovala jedna komoda. Když byl po válce nábytek jako majetek po Němcích rozštípán, strašení prý ustalo.

Na rohu hospody jsou velké nárožní kameny. Jednou se tu stala zákeřná vražda. Muž vycházející z hospody byl ze zálohy napaden vrahem, který mu vrazil dýku do zad. Muž padl na kameny a na nich dodýchal. Leckdy se pozdním chodcům stalo, že tu viděli ležet tělo muže, který těžce dýchal a z jehož zad trčela dýka. Když však došli ke kamenům, nebylo tam nic.

Celá tato ulička Na novém městě byla v době třicetileté války častým dějištěm soubojů. Vypravuje se o tom hodně příběhů. Mnohý voják tady skončil svůj život. Někteří pozdní chodci vyprávěli, že občas za tmavé noci odtud slyšeli i řinčení zbraní a sténání umírajících.

Ulička, která vede až k řece, je podle pověsti bývalou soumarskou cestou, které se říkalo zprvu Jantarová, když po ní Etruskové dopravovali jantar od Baltického moře do své říše. Později "Via Regia", Královská, protože umožnila Římanům vstup k barbarským kmenům, které si chtěli podmanit. A nakonec "Linecká". Asi právě v těchto místech došlo k přepadení vozů, které vezly zboží na jih. A tato pověst se váže k založení hradu v Českém Krumlově: lapkové měli své doupě nahoře ve skále. Pán z Rožmberka pak hnízdo loupežníků zničil a na místě založil hrad i město.

Latrán č. p. 39
V tomto domě bydlel rychtář pro město Latrán. Jednoho večera kdosi zaklepal na domovní dveře. Když rychtářka otevřela, stála tam zahalená žena v černém závoji. Řekla, že se jmenuje paní Lidmila a zůstala bydlet v domě. Zvláště si ji oblíbily děti, ke kterým měla hezký vztah. Nikdy za života černý závoj z tváře nesundala. Jednoho večera našel soused paní Lidmilu venku mrtvou. Pravděpodobně jí selhalo srdce. Zemřela a nikdo nevěděl, jak se skutečně jmenovala ani nic dalšího o jejích příbuzných. Nechala rychtářově rodině dost peněz. Ještě i dnes se občas projde celým domem.

Zámek č. p. 46 - Nová lékárna
O této staré lékárně se vypravuje, že když jednou lékárník míchal směsi pro lék, promluvil na něho lékárenský učeň a on sáhl do nádoby s jedem. Hned si toho nevšiml a lék dal poslíčkovi. Po požití tohoto lektvaru pacient zakrátko zemřel. Hned v noci se zjevil lékárníkovi a vyčítal mu, že ho otrávil. Lékárník běžel ještě za tmy do lékárny a zjistil, že se doopravdy zmýlil. Z pocitu viny zešílel a po dvou dnech zemřel. Když bývaly v této lékárně noční služby, občas se tam nešťastný lékárník nějakým způsobem projevil.

Duha nad zámkem v Českém Krumlově, foto: Libor Sváček

Latrán č. p. 48, Klášterní
Nedávná obyvatelka domu několikrát v noci slyšela podivné zvuky z přízemí. Kdysi tam žil umělecký kovář, který se zamiloval do svého díla natolik, že si nedokázal představit, že by ho měl prodat. Když si zákazník přišel pro mříž vykovanou podle svého nákresu, kovář mu ji nedal. Krátce nato zešílel a mříž i kovárnu rozbil. Zemřel a po jeho smrti se celá rodina z domu odstěhovala. Každý, kdo v domě bydlel, si stěžoval na různé zvuky, které se ozývaly ze sklepení, z míst bývalé kovárny.

Latrán č. p. 33, Dobrkovická ulice
V tomto domě bývala tzv. "rožmberská míčovna". Hrály se tu míčové hry. I sem směřují některé příběhy.

Latrán č. p. 50
Areál minoritského kláštera je nádherný i dnes, přestože není udržovaný. Prostor před kostelem, zvaný Tramín, je bývalý hřbitov. Klášterní chodba minoritského kláštera se stala také místem posledního odpočinku mnoha krumlovských občanů, kteří si to ještě za života předem zaplatili. Je tu pohřbena dívka Judita, která byla kurtizánou, ale peníze za života nečistě získané očistila tím, že je věnovala klášterům i na dobročinné účely. Z toho důvodu tu také byla pochovaná.

Je tu pohřben i alchymista Antonín Michal z Ebbersbachu, který hledal zlato a elixír života, ale spíše těžil z módy velmožů mít na svém dvoře alchymistu.

Hrob zde má i levoboček císaře Rudolfa II., don Julius de Austria, muž, který spáchal odporný čin a brutálně na zámku zavraždil šestnáctiletou Markétu Pichlerovou. Aby neměl ani na věčnosti svůj klid, je pohřben v malé rajské zahradě, pod okapem kaple Panny Marie Einsiedelské, tzv. Černé Madony. Ostatky nešťastné Markéty Pichlerové spočívají za hlavním oltářem. Kdysi býval na místě jejího posledního odpočinku kámen označený malým křížkem. Po renovaci podlahy kostela byl kámen ztracen.

V klášterním kostele Božího těla se měla odehrát půlnoční adventní mše, jež vystrašila mladou dívku Anežku, která při ní poznala dávno zemřelé sousedky a příbuzné.

Na Tramíně, hned na kraji, kde stojí velká lípa, stála úmrtní kaple sv. Anny.

Latrán č. p. 56
V domě byla kdysi pekárna. Vztahuje se k ní pověst o hezkém mladém pekaři, který měl mnoho nabídek ke sňatku, ale k ženění se moc neměl. Byl totiž hodně chamtivý. Každou dívku, se kterou šel na procházku, zkoušel z počtů. Neštěstí spočívalo v tom, že dívky, jež byly takto zaskočeny, nevěděly ani kolik je dvě a dvě. Takže velmi brzy ze známosti sešlo. Zemřel neženatý.

Jeho sestra vyprávěla mnoho hrozných zážitků o tom, jak nad bytem, kde vede chodba na zámek, nebývá někdy dobře. Měli tam uskladněné věci k přípravě těsta: velké měchačky i kopisti, díže apod. Leckdy se stalo, že toto pekařské náčiní bylo povaleno, měchačky rozházeny. Podle pověsti to prý měly dělat sestry řádu sv. Kláry, které se spěchaly ukrýt na hrad před husity. I jiní slyšely spěšné kroky několika osob. Někteří odvážní dokonce viděli černě oděné postavy v řeholním rouše.

Latrán č. p. 67
Je to areál kláštera sv. Kláry. V době moru v 16. století tu žila řeholnice, která si přála pomáhat nešťastníkům postiženým morovou nákazou. Byla to sestra Margareta. Nemocní i umírající ji viděli velice rádi a už to, že ji spatřili, jim přinášelo úlevu. Už za svého života měla Margareta velké úspěchy v léčitelství. Míchala bylinné směsi a lidé si ji pochvalovali. Když umírala, řekla, že bude i po smrti pomáhat klášteru i lidem. Skutečně se tak mělo stát. Dlouho po zrušení kláštera se sestra Margareta ukazovala u lůžka nemocných a tím zvěstovala, že se brzy uzdraví.

Klášter klarisek má však ještě také hrozné a kruté strašidlo, které se zjevuje jenom na Silvestra. V náruči vždy přinese někoho z rodiny a tím určí, kdo v příštím roce zemře. Bohužel se to už několikrát vyplnilo.

Slavnosti pětilisté růže v Českém Krumlově 1998, Slavnosti slunovratu na zámeckých terasách, boj sv. Jiří s drakem

Na sousedících půdách obou klášterů se prý občas objevuje mnich, který se tu oběsil, protože se zamiloval do krásné jeptišky, jež byla vrátnou. S touto sestrou vždy musel jednat při rozdělování potravin pro oba kláštery. Jednou se na jejím místě objevila nová jeptiška a ta mu namluvila, že jeho milovaná zemřela. Neunesl její ztrátu a na půdě se oběsil. Někteří nájemníci tvrdili, že mnicha viděli, jak s provazem kolem krku chodí sem a tam. Jeptiška po jeho smrti prý měla skočit do klášterní studny.

(hb)

Další pověsti:
Pověsti a legendy o zámku Český Krumlov
Pověsti o Bílé paní
Pověsti a legendy regionu Český Krumlov