Lokace:
Latrán č. p. 104, Budějovická brána
Popis objektu:
Městská brána (viz Historie
bran a opevnění města Český Krumlov) situovaná na skalisku nad
průrvou potoka Polečnice,
sevřená navazující obytnou zástavbou. Severní průčelí (obrácené vně
z města) navozuje iluzi masivní fortifikace. Dva pilastry s
dórskými hlavicemi a bosovanými dříky je rozdělují na tři pole.
Širší pole střední je vyplněno mohutným portálem z kamenných
klenáků, které vymezují vpadlé pole pro sklápění padacího mostu.
Otvory s dřevěnými kladkami jsou dosud zachovány. V ploše nad
portálem je osazen novodobý městský znak. Užší boční pole
ohraničená nárožní bosáží vyplňují dvě nad sebou umístěné niky,
sklenuté vždy konchou, v horní úrovni doplněnou chiaroscurovou
malbou mušle. V západní přízemní nice je proražen novodobý průchod.
Pilastry nesou dórské kladí členěné triglyfy, na něž navazuje
mohutné zaoblené cimbuří. Za ním vystupuje hmota věže pětibokého
půdorysu. Směrem severním je opatřena břitem s iluzívní bosáží,
boční stěny jsou opatřeny sgrafitovou rustikou, doplněnou iluzívní
nárožní bosáží. Jižní průčelí je naopak řešeno jako jednoduchá
štíhlá věž, opatřená dekorativní malbou iluzívní fasády. Jediným
plastickým prvkem jsou mohutné kamenné klenáky průjezdu a stuhová
ostění čtveřice oken rozmístěných ve dvou osách. Vpravo od průjezdu
se nachází pravoúhlý otvor po zrušeném novodobém průchodu. Plocha
nad průjezdem je opatřena iluzívní rustikou, doplněnou odlišně
řešenou iluzívní nárožní bosáží, kolem oken je vypracován bohatý
zavíjený ornament a mezi nimi umístěn číselník slunečních hodin.
Střecha je stanová s mohutným námětkem, krytá prejzy. Průjezd brány
je zaklenut stlačenou valenou klenbou s párem styčných lunetových
výsečí s hřebínky na hranách.
Oba novodobé průchody
jsou plochostropé. Prvé patro obsahuje plochostropou obytnou
místnost, černou kuchyni a komunikační prostor se schodištěm do
druhého patra. Tam se nachází jediný prostor s jednoduchým dřevěným
trámovým stropem s překládaným záklopem. Krov je tesaný s ležatou
stolicí a nelze vyloučit jeho renesanční (minimálně barokní)
původ.
Stavebně historický vývoj:
Budějovická brána byla postavena v letech 1598-1602 nákladem
Petra
Voka z Rožmberka jako nejmladší z někdejších devíti bran města.
Stavitelem byl dvorní architekt Benedetto
Domenico Cometta z Eckthurnu. Jako předloha severního průčelí
posloužil knižní návrh italského architekta Sebastiána Serlia.
Adaptace interiéru brány na obytnou funkci je pravděpodobně
klasicistního původu. V roce 1934 byl proražen v souvislosti s
rozšířením mostu průchod pro pěší na východní straně brány v místě
původní slepé niky a na úkor schodiště do patra, které bylo nově
vytvořeno v sousedním domě Latrán č.
p. 105. V roce 1938 byla věž brány poškozena v místním
česko-německém ozbrojeném střetnutí a následně v roce 1940
opravena. V 60. letech tohoto století byl v souvislosti s budováním
objížďkové komunikace a nového silničního mostu na Špičáku proražen
průchod pro pěší i na západní straně brány. V roce 1965 byla brána
staticky zajištěna a v roce 1966 byly odkryty a restaurovány malby
na jižním průčelí. V roce 1996 při opravě mostu bylo odstraněno
jeho rozšíření na východní straně a zazděn navazující průchod v
bráně. O rok před tím byla provedena oprava vnějšího pláště stavby,
na severním průčelí odkryta barokní omítková vrstva, restaurovány
malby a částečně obnoveno barevné řešení celého pláště. Orientačním
průzkumem byla prokázána malířská výzdoba i v průjezdu brány.
|
|
Vývoj fasády objektu:
Současná brána byla postavena na přelomu 16. a 17. století s
částečným využitím zdiva starší stavby, je dvoupatrová s ukončením
dlátkovou střechou. Severní průčelí: na dvě dvojice bosovaných
pilastrů oddělených průjezdem dosedá dórské kladí, ukončené
cimbuřím. Prostor mezi pilastry vyplňovaly z větší části niky
zaklenuté konchou ve dvou úrovních nad sebou. Vyzděné partie byly v
duchu kamenných prvků opatřeny tenkou hrubě hlazenou omítkou s
lazurním červeným nátěrem. Bohatým malovaným dekorem bylo vyzdobeno
kladí a korunní římsa. Jižní průčelí vyzdobil malovaný rozvrh
červené rustiky, kombinovaný s dekorativním rámováním okenních
otvorů a slunečními hodinami, na západním a východním průčelí se
uplatňoval sgrafitový rozvrh kvádrování. V barokním období bylo
severní průčelí i s cimbuřím nově omítnuto výrazně plastickou
omítkou s vypichovaným povrchem s okrovým nátěrem. Spáry pilastrů
byly zvýrazněny šedou linkou.
|
|
|
Na horním průčelí brány byl podle nálezové situace zopakován
červený nátěr. V klasicistním období po zrušení fortifikační funkce
brány s padacím mostem byla věž upravena na obytný prostor. Všechna
průčelí byla opakovaně natřena monochromním zeleným nátěrem a
patrně na přelomu 19. a 20. století šedým nátěrem. V r. 1934 byl na
východní straně brány v návaznosti na rozšíření mostu proražen
průchod. V r. 1938 dělostřelecký granát českých ozbrojených sil
poškodil střechu brány, průjezdem tanku byly vylomeny tři kamenné
bosy jižního portálu. V 60. letech 20. století proběhla nová oprava
pláště věže s odkryvem a restaurováním maleb na jižním průčelí a
novým omítnutím severního průčelí s režným povrchem bez nátěru.
Nové omítkové vrstvy s výrazným podílem cementu bohužel způsobily
degradaci rozsáhlých ploch historických omítek. Celková oprava
brány v r. 1994-95 částečně korigovala nesprávné technologické
postupy z 60. let 20. století, na severním průčelí byla
prezentována barokní fáze podle nálezové situace.
Významné architektonické detaily:
|
|
Historie obyvatel domu:
Kdysi zde býval byt obecního policajta.
Legendy, vyprávění,
zajímavosti:
Jedna z nejvýznamnějších památek renesanční architektury ve městě a
jediná zachovaná městská brána. Pozoruhodný je koncept
"dvojtvářnosti" stavby v radikálně odlišně řešených průčelích do
městského interiéru a exteriéru. Stejně pozoruhodné je řešení
vnějšího pláště v kombinaci několika technik - barevně pojednaná
omítaná bosáž na cihelné kostře na severním průčelí, červeně
pojednaná sgrafitová rustika kombinovaná s živě plasticky
modelovanou ilusivní nárožní bosáží na věži a stejně provedená
nárožní bosáž kombinovaná s červenou malovanou rustikou na jižním
průčelí, doplněnou dalším iluzívním architektonickým dekorem.
Poměrně radikální stavební opravy v 40. a 60. letech 20. století
zničily řadu dokladů tohoto pozoruhodně propracovaného výtvarného
konceptu a ani poslední oprava v polovině 90. let plně
nerespektovala všechny tyto skutečnosti.