Encyklopedie > Region Český Krumlov > Historie regionu Český Krumlov > Historie regionu Vyšebrodsko

Pavláni a poutě v Přední Výtoni

Gotický kostel v Přední Výtoni, zdroj: Böhmerwaldheimat, Fanny Greipl, 1990, ISBN - 3 - 9802353 - 1 - 9 V Popravčí knize pánů z Rožmberka je u roku 1423 zápis, že Martin z Tupadl "vyznal na mukách, že chodil s Žižkou, měst a hradov dobýval a v pátek maso jedl. I býval na silnicích u Frymburka". Je tedy možné, že jeden z těch, kteří v Heurafflu (Přední Výtoň) poustevníky dílem zabili a dílem vyhnali, byl i Martin z Tupadl. Vraťme se však k frymburské kronice, která pokračuje: "Po tomto hrubém čase bylo osídlení opět obnoveno jinými bratry podle vzoru Pavla osidlovatele a bylo tedy osídleno Pavlovými řádovými bratry". V roce 1474 přichází do Heurafflu další skupina poustevníků, kterou vedl Petr Fáber z dolnorakouského Pöchlarmu. Tento Petr Fáber byl představeným řádu žebravých poustevníků, kteří náleželi k řádu pavlánů a říkalo se jim Řád nejmenších bratří (Ordo Minimorum). Řád potvrdil v roce 1474 papež Sixtus IV., a tak zřejmě pauláni v Přední Výtoni byli jedni z prvních řádových bratří.

Na rozdíl od eremitů nosili pavláni černý hábit s velkou dlouhou kapucí, které se říká chaperon. Hábit byl převázán černým cingulem s pěti uzly. Ve znaku měli v modrém poli zlatý nápis Charitas obklopený paprsky. Rozdíl mezi oběma řády mnichů poustevníků byl i v tom, že pavláni měli zakázáno požívat nejen maso, ale i potraviny ze zvířat pocházející (například vejce nebo mléko). S podporou českého krále a Rožmberků dosáhl v Římě Petr Fáber, že papež Innocenc VIII. 27. února 1491 uznal obě poustevny v Přední Výtoni s tím, že každá má žít podle svých regulí. Poustevna pavlánů byla na mokřině, severně od dnešního kostela, a tak její příslušníci vyslovili přání, aby mohly své cely postavit v blízkosti eremitů a žít pod společným vedením. Také tomuto přání papež Innocenc VIII. vyhověl a přikázal bechyňskému arcidiákonu Alexandru 13. dubna 1491 vizitaci obou řádů poustevníků v Přední Výtoni.


Kostel ve Výtoni, zdroj: Čechy - Vltava, Fr. Ad. Šubert, 2000, ISBN - 80 - 86177 - 13 - 0 Tehdy měla být vystavěna nová společná poustevna se společným dormitářem (ubytování poustevníků) a společný kostel měl mít zvonici se zvonem. Oba poustevnické řády měly žít společně, ale každý podle svých regulí. O čtyři roky později, 29. dubna 1495, vizitátor Alexandr zjistil a potvrdil, že poustevníci obou řádů žijí již jen pod regulí eremitů. Pro výstavbu nového poustevnického kostela a kláštera vydal papež Innocenc VIII. dvoje mimořádné odpustky každému, kdo Heuraffl navštíví a na stavbu chrámu a kláštera přispěje. Udělení mimořádných papežských odpustků vytvořilo z Heurafflu poutní místo a poustevníkům umožnilo započít se stavbou, která poměrně rychle pokračovala. 3. a 4. května 1523 byl kostel i klášter vysvěcen světícím biskupem Bernardem z Pasova. Kostel byl zasvěcen Svaté Trojici a Svatému Antonínovi.

První pouť do nového kostela v Přední Výtoni se konala v sobotu 24. srpna 1523 a byla spojena s poskytováním odpustků, které přinesly další dary. Uprostřed stavby (v roce 1515) pobývalo v Přední Výtoni 14 eremitů. Tento zřetelný odklon od poustevnického života nejlépe ukazuje jejich hospodářská situace. Již v roce 1498 kupují poustevníci z Přední Výtoně od frymburského měšťana Mikuláše Eywana "louku zvanou Haid, ležící za hamernickou kovárnou blízko Frymburka". V roce 1501 jim Rožmberkové přenechávají clo z brodu ve Frymburku a na počátku 16. století jim Barbora Pogenhhoferin z Braunau nad Innem věnuje vzácný klenot. Za to jí poustevníci z Přední Výtoně věnovali "každoroční mši svatou na věčné časy". V roce 1513 získali poustevníci z Přední Výtoně louky u kláštera od Petra Pulsu z Frymburka a o rok později od Rožmberků lesy v rakouském Mühlvierku a u Haslachu.

O bohatství poustevníků v Přední Výtoni svědčí i to, že v jedné listině potvrzují bratři Petr IV. a Oldřich III. z Rožmberka, že jim poustevníci z Heurafflu předali pozlacenou stříbrnou konvici, 299 maďarských quidenů, 100 liber šestigrošových mincí, sto grošů a 84 liber českých grošů. Od roku 1519 pak každoročně dostávali osm džberů kaprů z Třeboně a desátky z obilí v Jasánkách a Dolním Maršláku. V následujícím roce 1520 pak k tomu přibyl úrok "z luk ležících v lese pod Vítkovým Hrádkem". Krumlovská vdova Uršula Haluzna věnovala peníze na založení vinice a také vídeňský měšťan Vít Polinger chtěl darovat vinici. Někdy kolem roku 1527 se poustevníkům v Přední Výtoni podařilo získat další statky v Rakousku, ale příliv poutníků, a tím i peněz začal klesat. Poslední větší dary byly z poutě v roce 1528; od té doby dary od Rožmberků pouze oddalovaly úpadek poustevnického řádu.

Přední Výtoň, letecký pohled, 1993, zdroj: Heurafl im Böhmerwald, Oswald Sonnberger, Edwin Miesbauer, 1996

V roce 1528 již mniši v Přední Výtoni poustevníckým životem prakticky nežili. Na svátek svatého Jiří 1556 dostali poustevníci z Přední Výtoně od frymburského rychtáře poslední clo z frymburského brodu. O úpadku svědčí i fakt, že ve stejném roce 1556 vyprosil vyšebrodský cisterciácký opat Jan Haider jeden zvon z poustevnického kostela v Přední Výtoni, neboť zvon ve Vyšším Brodu praskl. Prudký úpadek dokládá i porovnání inventáře z let 1568 a 1554. Poslední písemná zmínka o přítomnosti poustevníků v Přední Výtoni je z roku 1556 a brzy na to je "klášter opuštěn". Rožmberský kronikář Václav Březan uvádí, že v roce 1561 přišel poustevník z Přední Výtoně na poustevnu s kaplí Máří Magdaleny na třeboňském panství a o pět let později odsud přišel další poustevník, Jiří Chlupáč. V roce 1592 byl klášter a kostel v Přední Výtoni již delší dobu opuštěn a frymburská kronika uvádí, že "poslední dva mniši zemřeli ve Vyšším Brodě".

Poslední zaznamenané úmrtí v Nekrologu z Přední Výtoně je mnich Pavel v roce 1556. Osmého srpna 1597 Petr Vok z Rožmberka odkázal cisterciáckému klášteru ve Vyšším Brodě příjmy z kláštera poustevníků eremitů z Přední Výtoně, a za to se vyšebrodský opat Michal Fabritius 23. listopadu 1597 zavázal, že za života Petra Voka z Rožmberka nezřídí na klášterním území žádné nové pivovary, mlýny a rybníky. Z listiny Petra Voka z Rožmberka se dozvídáme, že vyšebrodský cisterciácký klášter spravoval poustevnický klášter eremitů v Přední Výtoni již od roku 1548 a Petr Vok jim předal i všechny dosavadní dary pro poustevníky. Jednalo se zejména o frymburské mýto a desátky, nejen z rakouského Haslachu, ale i dalších vesnic jeho panství na české i rakouské straně hranice. V roce 1613 dal nový vlastník panství Jan Jiří ze Švamberka pro kostel v Přední Výtoni namalovat obraz Svatých tří králů.

(fs)

Další informace:
Historie regionu Vyšebrodsko
Přední Výtoň
Církevní dějiny v regionu Český Krumlov
Farní kostel svatého Filipa a Jakuba v Přední Výtoni
Pouti a poutní místa v regionu Český Krumlov