Areál poutního kostela v Kájově
Kájov je považován ze jedno z nejstarších mariánských poutních míst u nás. Největšího rozmachu dosáhlo v období baroka – v polovině 18. století sem ročně přicházelo až 40 tisíc poutníků.
Historie poutního místa
Původní kájovský kostel s farou vznikly někdy mezi lety 1263 a 1340. Nový chrám v pozdně gotickém slohu byl vybudován v letech 1474 až 1485. Komplex kájovského kostela tvoří starý hřbitov, fara z roku 1661, kaple úmrtí Panny Marie, hřbitovní kaple sv. Terezie s kostnicí z roku 1752 a kaple sv. Jana Nepomuckého. V roce 1630 byl v Kájově zřízen také hospic pro poutníky navštěvující kostel, později v něm sídlil hostinec a škola.
Období reforem císaře Josefa II. na konci 18. století se dotkly i kájovského poutní místa. V roce 1785 došlo ke zrušení zlatokorunského kláštera, patronátní právo na kájovský kostel přešlo na Schwarzenberky a správy se ujali světští kněží. Kostel postihly zákazy poutí a dvě rekvizice cenností ve prospěch státu.
V roce 1995 byly gotický kostel s farou zařazeny mezi národní kulturní památky. V roce 1999 se v Kájově usídlila malá skupina čtyř řádových sester Vincentek z Mnichova a za jejich přítomnosti byla farní budova rekonstruována na klášter. Od roku 2012 v Kájově působí Milosrdné sestry sv. Kříže.
Současnost
Římskokatolická farnost Kájov je součástí Vikariátu Český Krumlov.
Kostel je otevřen pouze v neděli, příp. v sobotu. V případě zájmu o prohlídku kostela ve dnech pondělí–pátek se můžete se obrátit na řádové sestry na faře, v časech 9:00–11:30 a 13:00–15:30.