O osudech Seidelovy rodiny a výjimečného krumlovského ateliéru se Zdenou Mrázkovou

Ne každý to ví, ale Český Krumlov ukrývá kromě středověkých památek i poklad z doby poměrně nedávné – Museum Fotoateliér Seidel. Nádherný secesní dům se zahradou je zároveň oázou klidu a studnicí informací pro všechny, kteří se chtějí dozvědět více o životě v Krumlově a jeho okolí před sto lety. Vedoucí muzea Zdena Mrázková poodhaluje osudy Seidelovy rodiny i jejich výjimečného ateliéru.

Proč bychom při návštěvě Krumlova určitě neměli vynechat Museum Fotoateliér Seidel?

I když hodně lidí má tento dům spojený především s tím, že se u Seidelů mohou vyfotit v dobových kostýmech a kulisách, je důvodů k návštěvě mnohem víc. Už samotný dům je architektonický skvost, renovovaný Českokrumlovským rozvojovým fondem s maximálním respektem k autenticitě původního objektu a vybavení. Skutečný poklad se pak ukrývá v dochovaných 140 tisících negativech dokumentujících celé česko-rakousko-bavorské příhraničí od Nýrska přes centrální Šumavu až po Jindřichův Hradec. Vedle prohlídky interiéru muzea a fotografií, chceme návštěvníkům fotografie i okomentovat a představit jim příběhy, které jsou za nimi ukryté, tisíce detailů, které nezkresleně dokumentují tu dobu.

Nacházíte se stranou hlavního turistického proudu, ve jižním meandru Vltavy. Co je tu k vidění?

Je to klidová zóna a oblast, kde najdeme stopy přelomu 19. a 20. století – židovskou synagogu, okresní soud a městský park, bývala tu plovárna a sportoviště. Boom počínajícího měšťanského sebeuvědomování je přesně tady. A tyto otisky nedávné minulosti jsou nám mnohem bližší než ty středověkých rodů v centru města. Samozřejmě, že bez Rožmberků, Schwarzenberků a Eggenberků by dnes Krumlov nebyl tím, čím je. Ale neztotožníte se s tím tolik, jako když si u Seidelů obléknete stejné šaty, které klidně mohla nosit vaše prababička.

Kdo byl Josef Seidel a jakou roli sehrál v Českém Krumlově jeho ateliér?

Pocházel ze severních Čech, kde se vyučil fotografem a pak vandroval po Čechách a Rakousko-uherské monarchii. Když v roce 1886 dorazil na Šumavu, dozvěděl se, že v Krumlově zůstala vdova po zemřelém fotografovi se zařízeným ateliérem. Tak sem přispěchal a ateliér převzal. Byla to doba počátků profesionální fotografie a Seidel se stal jedním z průkopníků tohoto řemesla. Dokumentoval místní život, lidi a jako nadšený turista také krásy Šumavy. Patřil k prvním fotografům, kteří za svými motivy jezdili i na lyžích. Z fotografií krajiny pak vyráběl pohlednice, které se velmi úspěšně prodávaly.

Seidela a jeho ateliér tehdy museli znát lidé v celém kraji…

Na Šumavě projel a nafotil nejméně 450 míst, z toho mnohá opakovaně v různých variantách a dobách. Když měl do vesnice přijet fotograf, předem se to anoncovalo, byla to událost. Seidelovi vedli zákaznické knihy, v nichž uváděli nejen, za kolik fotky prodával, ale taky jméno a adresu svých zákazníků. Díky tomu dochovaný archiv snímků není anonymní a byl přenesen do on-line databanky, ve které dnes lidé mohou hledat svoje kořeny. To jsou pro mě asi nejsilnější momenty, když tady návštěvníkům nacházíme fotky jejich babiček a dědečků.

Josef Seidel zemřel v roce 1935. Co následovalo po jeho smrti?

Prosperující podnik tehdy převzal jeho sedmadvacetiletý syn František. V roce 1949 ale komunisti zabavili více než 5 000 negativů používaných k výrobě pohlednic, čímž byla zdejší výroba ukončena a v roce 1953 byl jeho ateliér i živnost uzavřeny definitivně. Seidelovy pohlednice pak vydávalo státní nakladatelství Orbis, a to bez uvedení autora. Od chvíle, kdy František musel rodinný ateliér zavřít, se jej až do své smrti nedotkl a pouze pro své účely příležitostně používal fotokomoru.

Františkův životní osud byl celkově velmi pohnutý...

Ano, za války ho téměř rok věznilo gestapo, po válce mu odsunuli bratra s rodinou a snoubenku do Německa. On sám se odsunu vyhnul jen díky tomu věznění fašisty. Pak následovala komunistická perzekuce… Jeho snoubenka se mohla vrátit zpátky do Čech až po složitých jednáních na konci padesátých let, kdy už bylo pozdě na to, aby měli děti. Žili tu spolu až do své smrti.

Rozsáhlý archiv Seidelova ateliéru se snažíte lidem předat také prostřednictvím knih fotografií. Jaké tituly jste dosud vydali?

Jako první vyšla kniha “Lipno – krajina pod hladinou” o příbězích zaniklých lipenských osad, které byly zatopeny při výstavbě nádrže. Následovala “Šumava – krajina pod sněhem” se zimními snímky, které Seidel se svými spolupracovníky vytvořil na lyžích a když to čtete, je to jako jedno velké dobrodružství. Třetí je “Krumlov – město pod vězí” – kniha strukturovaná podle městských čtvrtí a je v ní asi nejvíc příběhů portrétovaných lidí. Máme ale i další plány, teď například fotíme místa zaniklých obcí na Boleticku. S mými syny často chodíme po stopách Josefa Seidela, děláme srovnávací fotky v blízkém okolí i po celé Šumavě a je to radost.

Chtěla byste na závěr čtenáře pozvat na nějakou akci muzea?

Každý měsíc pořádáme několik akcí pro všechny věkové skupiny, včetně rodin s dětmi a také školní programy. Můžete přijít na promítání o staré Šumavě, o starém Krumlově, povídání Jak se žilo před 100 lety, nebo na praktickou ukázku práce se starými fotoaparáty a v temné komoře. Zejména mladší generaci se někdy ani nechce věřit, co vše bylo dříve nutné udělat pro jedinou fotografii! Kdo má rád atmosféru doby, kdy čas plynul pomaleji, anebo chce tuto dobu představit svým dětem, ten je u Seidelů srdečně vítán!