Zajímavosti
Bytová výstavba aneb Paneláky
V období po druhé světové válce se město ohromně rozrostlo. Už se nestavělo zejména v blízkosti historického jádra, ale i na periferiích, kde vznikla řada sídelních celků. Jako první, na přelomu 40. a 50. let, bylo vystavěno sídliště ve Vyšném, které ještě netvoří paneláky, nýbrž domy zděné. Některé z nich dodnes zdobí keramická domovní znamení s motivy odpovídajícími dobově příznačnému socialistickému realismu. Další podobné domy vznikly v polovině 50. let při třídě Míru. Jeden z nich je ozvláštněn velkoformátovým sgrafitem „Sklizeň“ od sochaře Jana Hally.
První sídliště, na kterém už byly využity některé prefabrikované prvky, bylo sídliště Vyšehrad z let 1959–1961. Ještě nejde o klasické paneláky – nemají ploché, ale valbové střechy. Následovalo již panelové sídliště Špičák, které vzniklo na místě několika domů a hospodářských dvorů v těsné blízkosti historického jádra města. Navrhl jej architekt Otto Kubík, který je mimo jiné také autorem českobudějovických sídlišť Šumava a Vltava. Využil zde často používaný modul T 06 B, jehož jihočeská varianta je charakteristická motivem pásových oken. Vůbec největší obytný celek vznikl na Plešivci, kde se stavělo ve dvou etapách, nejprve podle projektu architekta Karla Bohoňka (Plešivec I), poté Bohumila Böhma (Plešivec II). Zde do roku 1979 vzniklo celkem přes 1000 bytů, a také škola, dvě mateřské školy, jesle a dvě obchodní střediska. Zejména sídliště Plešivec II je opravdu rozlehlé, což je patrné i při pohledu na mapku. Jednotlivé domy ale kopírují svažitý terén, a tak do panoramatu města příliš rušivě nezasahují.
Obytný celek i se školou a obchodním střediskem byl v 70. letech vystavěn také Za Nádražím. Posledním velkým panelovým sídlištěm, které vzniklo na konci 80. let, je Mír. Zde se kromě paneláků z konce 80. let nachází i bytový soubor z let devadesátých, vyznačující se výraznou barevností, postmoderní hrou s tvary i snahou umístit do parterů obchody a služby. Soubor tak byl odpovědí architektů Brůhy a Skalického na šeď předchozích čtyřiceti let. Mezi Krumlováky se pro něj vžilo označení Papouškov.
Další
- Objížďková – Stavba, která ve druhé polovině 20. století změnila tvář Krumlova asi nejvýrazněji, je Objížďková silnice, obchvat města, který byl stavěn v letech 1958 až 1964 podle projektu architekta Jana Řezníčka. Vyžádala si demolici řady historicky cenných domů, ale na druhou stranu historickému jádru města ulevila od stále intenzivnější dopravy.
- Vydláždění centra města – Při procházkách centrem se dívejte, kam šlapete! Dlažba většiny ulic v centru, mj. Široké, Radniční, Soukenické či Dlouhé, sice vypadá starobyle, ale pochází až z doby kolem roku 1990. Její projekt vytvořila architektka Hana Zachová, která navrhla vskutku nadčasové dláždění, aniž by kopírovala staré vzorce či byla naopak nemístně moderní.
- Pošta – Na místě stávající pošty se od počátku 20. století nacházel třípatrový činžovní dům od architekta Kafky, mimo jiné autora synagogy. Investorem byla rodina Schinko, která v jeho přízemí provozovala prodejnu nábytku. Na počátku 90. let byl činžák snížen a památkářsky přestavěn architektem Václavem Girsou. Dnešní dům tak sice tolik nevybočuje z nízké zástavby ulice, ale zároveň nepředstavuje výrazné architektonické obohacení města.
- Kláštery – Komplex klášterů klarisek a minoritů začal v Krumlově vznikat už ve středověku a v toku času se zde navrstvilo množství různorodé architektury i příběhů. V nedávných letech byl chátrající areál kompletně, velmi citlivě a kvalitně zrekonstruován, za což byl oceněn cenou Památka roku 2015. Za pozornost stojí i klášterní zahrady upravené Jiřím Olšanem.
- Vinárna u Luny – Kdyby v 90. letech neproběhla přestavba na banku, mohli bychom i tady vidět zajímavé dílo poválečné architektury. Budova spojující dva panelové domy vznikla v 60. letech v rámci výstavby sídliště podle projektu architekta Kubíka. Přes celé její patro se táhlo pásové okno, za kterým se nacházel legendární taneční klub. Po rekonstrukci se vytratila jistá transparentnost domu i pěkný vizuální rozdíl mezi přízemím a patrem.
- Otáčko – Uprostřed zámecké zahrady lze najít snad nejdiskutovanější stavbu v Krumlově. Je jím otáčivé hlediště. To se před pozdně barokním letohrádkem Bellarie roztočilo poprvé v roce 1958 zásluhou lotyšského scénografa Joana Brehmse. Původní točna uvezla pouhých 50 diváků, ta dnešní, která zde stojí od poloviny 90. let, má kapacitu více než desetkrát větší. Její monstróznost spolu s faktem, že narušuje ústřední osu pečlivě komponované barokní zahrady, jsou hlavními argumenty pro to, aby tato stavba, zamýšlená původně jako pouze dočasná, ze zámecké zahrady zmizela.
