Český Krumlov je známý zejména pro své spletité uličky, domy s krásnými renesančními i barokními fasádami a rozlehlý hrad a zámek, jehož dominantou je velkolepá renesanční věž. Město ale netvoří jen tato historická architektura.

V posledních sto letech zde vznikly i kvalitní stavby vycházející z funkcionalismu či bruselského stylu. A také několik panelových sídlišť, ve kterých dnes bydlí více než polovina z třinácti tisíc obyvatel města. Právě za těmito příklady vás zavede procházka, která představuje krumlovské domy vzniklé ve 20. a na počátku 21. století.  

Procházková trasa má 5 kilometrů a zabere vám přibližně 2 hodiny (dost možná i déle, pokud ji proložíte návštěvou kaváren či restaurací, které se nacházejí po cestě). Zavede vás i mimo známé historické jádro, do čtvrtí, které z velké části vznikly právě v posledním století. V cíli ji můžete zakončit skokem do bazénu, který je posledním bodem na trase. Procházka Krumlovem za moderní architekturou vznikla v rámci iniciativy Krumlovský baráky.

1.

Vila Hilde Steinbrecherové

Horská 333, autor: Nikolaus Zdekauer, rok výstavby: 1937

Vila v Horské ulici byla postavena v roce 1937 podle projektu Nikolause Zdekauera. Navrhl jej pro rodinu jisté Hilde Steinbrecherové. Dům je posazen ve svahu a nezvykle se v něm snoubí prvky funkcionalismu a tradiční architektury. Velmi moderně působí zejména rohová okna a jednoduché fasády. Valbová střecha, která výrazně přesahuje stěny domu a je členěna historizujícími vikýři označovanými jako „volské oko“, je naopak poměrně konzervativní. Pro funkcionalismus typická plochá střecha zde nemohla být použita kvůli blízkosti historického jádra. Původní němečtí obyvatelé ve vile žili jen krátce. Protože se Hilde i její muž hlásili k německému občanství, byla jim vila po druhé světové válce zkonfiskována. Dlouhá léta se zde pak nacházely jesle, v dnešní době je dům v soukromém vlastnictví a bohužel chátrá.

2.

Synagoga

Za Soudem 282, autor: Victor Kafka, roky výstavby: 1908-1909

Krumlovskou synagogu navrhl v roce 1909 pražský židovský architekt Victor Kafka. O její výstavbu se zasadila krumlovská rodina Spiro, pro kterou architekt Kafka vyprojektoval i vilu na Plešivci. Synagoga je sice navrhnuta v konzervativním novorománském stylu, ale v jejím interiéru se nacházejí secesní prvky. Architektonicky se na první pohled nepodobá tolik židovským, jako spíše katolickým svatostánkům. Při detailnějším pozorování ale zjistíme, že v rozetě nad vstupem se nachází šesticípá hvězda, která na původní poslání budovy jasně odkazuje. Jako synagoga však nesloužila dlouho – v roce 1938 ji nacisté vyrabovali a zničili všechny židovské symboly. Mezi lety 1945–1968 se stala modlitebnou Církve československé husitské, a pak byla pouhým skladištěm. V roce 2012 byla kompletně rekonstruována a dnes zde probíhají koncerty a výstavy.

3.

Nové domovy

Nové domovy 330–340, autor: Architekturbüro der „Neuen Heimat“ Linz ve spolupráci s dr. Ing. Wilibertem Platzerem, roky výstavby: 1941–1944

V krumlovské architektuře zanechala svou stopu i doba, v níž bylo město součástí Třetí říše. A to v podobě bytových domů, známých jako Nové domovy, které vznikly ve 40. letech 20. století na Horní Bráně. Byly určeny pro německé přesídlence, kteří se z Tyrolska „vrátili do Říše“. Původně plánovaná výstavba rozsáhlého urbanistického celku o 105 bytech byla nakonec realizovaná jen z části. Autory návrhu byli architekti z rakouského Lince, kteří domy navrhli v Heimatstilu, tedy stylu typicky německém. Soubor se tak architektuře Krumlova vymyká, a to i nezvykle dlouhými půdorysy jednotlivých domů. Zároveň jsou tu ale patrné snahy se tradičním renesančním krumlovským domům přiblížit – na jedné z budov nalezneme například historizující arkýř s iluzivní rustikou.

4.

Městský úřad

Kaplická 439, autor: Bohumil Böhm, roky výstavby: 1976–1979

Komplex budov na hrázi hornobránského rybníka byl postaven jako sídlo OV KSČ a dalších stranických organizací. Je dílem architekta a českokrumlovského rodáka Bohumila Böhma, který jej vyprojektoval v letech 1976–1978. Slavnostní otevření se konalo na konci roku 1979. Uspořádání budov zde vyplynulo z vnitřní funkce – architekt navrhl uskupení čtyř hmot, z nichž tři jsou přímo propojené a čtvrtá je na zbylé napojena jen symbolicky – krčkem přes silnici. I přes velké kapacitní požadavky investora se tak architektovi podařilo ohromný objem roztříštit a siluetu stavby se pokusil ještě zjemnit terasovitým uspořádáním nejvyšších křídel. Pro stavbu vznikla řada uměleckých děl, která se však zřejmě kvůli jejich výraznému ideologickému podtextu nedochovala. Rekonstrukce fasád, jež proběhly v nedávných letech, původní vzhled budov bohužel trochu převrstvily. Dnes se zde nachází městský úřad, banka a hotel.

Městský úřad
5.

Autobusové nádraží

Nemocniční 586, autoři: František Dvořák; Ateliér A8000, roky výstavby: 1963–1966, 1987–1992, 2018–2019

Staré krumlovské autobusové nádraží bylo na pozemku naproti nemocnici vystavěno v šedesátých letech, předtím se nacházelo na náměstí, kudy až do výstavby Objížďkové silnice (1958–1964) proudila veškerá doprava. Nezastřešená autobusová stání doplnila v roce 1992 nová výpravní budova, kterou navrhl brněnský odborník na dopravní stavby František Dvořák. Původní nádraží bylo značně předimenzované a po padesáti letech fungování nebylo v dobrém stavu. Proto bylo v roce 2018 přistoupeno ke kompletní rekonstrukci nádraží podle projektu studia A8000. Na severní části nádraží vzniklo parkoviště a počet nástupišť byl snížen. Nově vzniklá nástupiště zakrývá přístřešek, který svým tvarem připomíná arkády a odkazuje tak na renesanční podstatu Krumlova. Architekti při projektování mysleli na dopad stavby na životní prostředí – dešťová voda je například sváděna do podzemních nádrží a využívána pro závlahu.

Autobusové nádraží
6.

Švadlenka

Latrán 13, autor: Jakub Marek, rok výstavby: 1936

Přímo v historickém jádru města, na jedné z nejvýznamnějších ulic, se nachází malá funkcionalistická novostavba z roku 1936. Jejím autorem je architekt Jakub Marek, který městu dal i několik spíše historizujících vil. Latránskou stavbu umístil do dvora bývalého špitálu, který byl zrušen v roce 1922 a v následujících letech byl adaptován pro nový provoz. Právě v rámci těchto úprav vznikla i Markova přístavba. Jde o jednopodlažní objekt, jehož uliční fasáda je téměř celá prosklená. Vybudovat ohromný prosklený pás umožnily nosné sloupky, které jsou vtažené do interiéru. Na první pohled je zřejmé, že jde o zásah 20. století, přesto zapadá mezi barokní a renesanční fasády okolních domů. Roku 1937 zde byla zřízena truhlářská dílna, později tu dlouhá léta fungovala galanterie, a proto se pro budovu vžil název Švadlenka. Dnes je zde kavárna.

Švadlenka
7.

Žaludův dům

LLatrán 41, autor: Alexander Rott, rok výstavby: 1930

Oproti Švadlence dává Žaludův dům, nacházející se ve vyšší části Latránu, dobu svého vzniku tušit jen velmi pozornému kolemjdoucímu. I zde je v přízemí prosklená výloha, v patrech se ale dům snaží působit historicky a do kontextu okolních staveb velmi dobře zapadá. Byl ovšem postaven v roce 1930 podle projektu architekta Alexandra Rotta. Na jeho místě se původně nacházel renesanční dům, který tehdejšímu majiteli, obchodníku Leopoldu Žaludovi nestačil. Chtěl si na Latránu postavit zcela nový a moderní obchodní dům. Je záhadou, jak mohla demolice kompletně zachovaného renesančního domu uniknout tehdejšímu městskému konzervátorovi. Díky jeho nepozornosti zde ovšem máme další zajímavý příklad vstupu meziválečné architektury do historického jádra města.

8.

Depo

Latrán 74, autor: Ačtyřka, Tomáš Novák, roky výstavby 2012–2013

Ve slepé části ulice Latrán je za klasicistním štítem a kamennou zdí, která poukazuje k původním hradbám, skrytá novostavba restaurace z let 2012–2013. Za tímto domem se ve 20. století nacházely sklady, na jejichž půdoryse navrhli architekti ze studia Ačtyřka ve spolupráci s Tomášem Novákem v roce 2012 přístavbu ke staršímu domku, který souběžně rekonstruovali. Exteriér domu je velmi citlivě zasazen do historického prostředí při hradu a zámku. Jeho interiér, na němž architekti spolupracovali s designérem Jiřím Paclíkem, je zajímavým industriálním prostorem odkazujícím na staré sklady. V objektu se nachází restaurace a ubytování, celý stavební záměr dostal v roce 2014 cenu PRESTA v kategorii novostavba. Jedná se o jednu z největších novostaveb v centru města v poválečném období.

Depo
9.

Kino Luna

Špičák 134, autor: Bohumil Böhm, roky výstavby: 1974–1976

Kino Luna, dřívější kino Družba, bylo postaveno v letech 1974–1976 v rámci „Akce Z“ podle plánů Bohumila Böhma, autora komplexu městského úřadu. První studie domu vznikly už na konci 60. let a jejich atmosféra je zde patrná. S architektem spolupracovali výtvarní umělci Milan Peterka a Bohumil Dobiáš ml., jejichž díla (opona, barevná vitráž u vchodu a kašna) s architekturou vytvářejí jeden celek. Budova je výjimečná také svou citlivostí k okolnímu prostředí. Směrem k městu se otevírá fasáda s pravidelně členěným pásem oken s výhledem na ruch Objížďkové ulice, s blízkými panelovými domy kino propojuje malé náměstíčko. Ač je architektura kina výrazná, nesnaží se konkurovat blízkému historickému jádru. V roce 2015 byla dokončena citlivá rekonstrukce budovy podle projektu Tomáše Nováka a kromě kina se tu dnes nachází i kavárna.

Kino Luna
10.

Hotel Vyšehrad

Vyšehradská 172, autor: Josef Opatřil, roky výstavby: 1966–1969

Bývalý hotel Vyšehrad vznikl mezi lety 1966 a 1969. Autorem projektu byl brněnský architekt Josef Opatřil, žák Bohuslava Fuchse. Navrhl budovu, jež se skládá ze tří částí na nepravidelném půdorysu – jsou to třípodlažní obytná část, restaurace s rozlehlou terasou a hotelová hala, která předešlé dvě části spojuje. Tímto hmotovým rozvržením Opatřil reagoval na svažitý terén i již existující okolní cesty. V pozdně modernistické stavbě je patrné poučení funkcionalismem. Na výtvarné výzdobě hotelu se podílela řada jihočeských umělců, mimo jiné sochař Petr Svoboda nebo malíř Jan Cihla. V normalizační éře šlo o luxusní ubytovací zařízení o 130 lůžkách a s 270 místy v hotelové restauraci. Po roce 1989 byl hotel zprivatizován a od konce 90. let bohužel chátrá – dnes už je v dezolátním stavu.

11.

Domy s pečovatelskou službou

Vyšehradská 260, autor: Ladislav Lábus, Lenka Dvořáková, Zdeněk Heřman, roky výstavby: 1995–1997

Domy s pečovatelskou službou vyrostly na Vyšehradě v roce 1997. Byly realizovány na základě vítězství v architektonické soutěži architektem Ladislavem Lábusem a jeho spolupracovníky. Soubor domů je rozdělen do čtyř objemů – jeden obsahuje společné prostory, zbylé tři jsou obytné a spojené průchozími krčky. Jejich rozestavění má evokovat křivolakost krumlovských uliček, uskakující členění fasád zase vychází z maleb krumlovských domů od Egona Schieleho. Do všech 42 bytů lze vstoupit skrz prosklenou pavlač. Byty jsou malé, ale ne maličké, v každé obytné místnosti jsou dvě okna, z nichž je výhled na krumlovský zámek. Architekti se snažili, aby budovy nepřipomínaly nemocniční atmosféru a byly ke svým obyvatelům přívětivé. Jejich architektura je jednoduchá, přesto působivá. Dům obdržel cenu Grand Prix Obce architektů pro rok 1997.

12.

Plavecký bazén

Fialková 225, autor: Sportprojekt (Krásný, Bolcha), roky výstavby: 1988–1991

Výstavba krumlovského krytého bazénu započala ještě krátce před sametovou revolucí a byla dokončena v roce 1991. Projektovou dokumentaci stavby připravili architekti Krásný a Bolcha ze Sportprojektu Praha, ústavu specializujícího se na sportovní stavby. Využili zde ocelovou konstrukci, díky které se budova může k jihu obracet velkou prosklenou stěnou. I přesto, že od vzniku stavby uplynula řada let, stále zde nalezneme zajímavé detaily – ať už jde o barevné sjednocení interiéru i exteriéru budovy do červenozelena, grafiku navigace nebo výtvarné realizace. Ty představuje například kovový reliéf sochaře Jiřího Prachaře, nacházející se na fasádě u vstupu, nebo keramické reliéfy Miroslava Párala, které zdobí stěny haly velkého bazénu. Zajímavé je, že téměř identický bazén vznikl podle stejného projektu o pár let dříve v Prachaticích.

  • mapa
  • pěší
  • nenáročné
  • 5 km
  • 125 m
  • asfalt, dlážděné ulice
  • 2-3 hod
  • památky
  • architektura
  • historie
  • umění
  • občerstvení na trase

Zajímavosti

Bytová výstavba aneb Paneláky

V období po druhé světové válce se město ohromně rozrostlo. Už se nestavělo zejména v blízkosti historického jádra, ale i na periferiích, kde vznikla řada sídelních celků. Jako první, na přelomu 40. a 50. let, bylo vystavěno sídliště ve Vyšném, které ještě netvoří paneláky, nýbrž domy zděné. Některé z nich dodnes zdobí keramická domovní znamení s motivy odpovídajícími dobově příznačnému socialistickému realismu. Další podobné domy vznikly v polovině 50. let při třídě Míru. Jeden z nich je ozvláštněn velkoformátovým sgrafitem „Sklizeň“ od sochaře Jana Hally.

První sídliště, na kterém už byly využity některé prefabrikované prvky, bylo sídliště Vyšehrad z let 1959–1961. Ještě nejde o klasické paneláky – nemají ploché, ale valbové střechy. Následovalo již panelové sídliště Špičák, které vzniklo na místě několika domů a hospodářských dvorů v těsné blízkosti historického jádra města. Navrhl jej architekt Otto Kubík, který je mimo jiné také autorem českobudějovických sídlišť Šumava a Vltava. Využil zde často používaný modul T 06 B, jehož jihočeská varianta je charakteristická motivem pásových oken. Vůbec největší obytný celek vznikl na Plešivci, kde se stavělo ve dvou etapách, nejprve podle projektu architekta Karla Bohoňka (Plešivec I), poté Bohumila Böhma (Plešivec II). Zde do roku 1979 vzniklo celkem přes 1000 bytů, a také škola, dvě mateřské školy, jesle a dvě obchodní střediska. Zejména sídliště Plešivec II je opravdu rozlehlé, což je patrné i při pohledu na mapku. Jednotlivé domy ale kopírují svažitý terén, a tak do panoramatu města příliš rušivě nezasahují. 

Obytný celek i se školou a obchodním střediskem byl v 70. letech vystavěn také Za Nádražím. Posledním velkým panelovým sídlištěm, které vzniklo na konci 80. let, je Mír. Zde se kromě paneláků z konce 80. let nachází i bytový soubor z let devadesátých, vyznačující se výraznou barevností, postmoderní hrou s tvary i snahou umístit do parterů obchody a služby. Soubor tak byl odpovědí architektů Brůhy a Skalického na šeď předchozích čtyřiceti let. Mezi Krumlováky se pro něj vžilo označení Papouškov. 

Další

  • Objížďková – Stavba, která ve druhé polovině 20. století změnila tvář Krumlova asi nejvýrazněji, je Objížďková silnice, obchvat města, který byl stavěn v letech 1958 až 1964 podle projektu architekta Jana Řezníčka. Vyžádala si demolici řady historicky cenných domů, ale na druhou stranu historickému jádru města ulevila od stále intenzivnější dopravy.
  • Vydláždění centra města – Při procházkách centrem se dívejte, kam šlapete! Dlažba většiny ulic v centru, mj. Široké, Radniční, Soukenické či Dlouhé, sice vypadá starobyle, ale pochází až z doby kolem roku 1990. Její projekt vytvořila architektka Hana Zachová, která navrhla vskutku nadčasové dláždění, aniž by kopírovala staré vzorce či byla naopak nemístně moderní.
  • Pošta – Na místě stávající pošty se od počátku 20. století nacházel třípatrový činžovní dům od architekta Kafky, mimo jiné autora synagogy. Investorem byla rodina Schinko, která v jeho přízemí provozovala prodejnu nábytku. Na počátku 90. let byl činžák snížen a památkářsky přestavěn architektem Václavem Girsou. Dnešní dům tak sice tolik nevybočuje z nízké zástavby ulice, ale zároveň nepředstavuje výrazné architektonické obohacení města.
  • Kláštery – Komplex klášterů klarisek a minoritů začal v Krumlově vznikat už ve středověku a v toku času se zde navrstvilo množství různorodé architektury i příběhů. V nedávných letech byl chátrající areál kompletně, velmi citlivě a kvalitně zrekonstruován, za což byl oceněn cenou Památka roku 2015. Za pozornost stojí i klášterní zahrady upravené Jiřím Olšanem.
  • Vinárna u Luny – Kdyby v 90. letech neproběhla přestavba na banku, mohli bychom i tady vidět zajímavé dílo poválečné architektury. Budova spojující dva panelové domy vznikla v 60. letech v rámci výstavby sídliště podle projektu architekta Kubíka. Přes celé její patro se táhlo pásové okno, za kterým se nacházel legendární taneční klub. Po rekonstrukci se vytratila jistá transparentnost domu i pěkný vizuální rozdíl mezi přízemím a patrem.
  • Otáčko – Uprostřed zámecké zahrady lze najít snad nejdiskutovanější stavbu v Krumlově. Je jím otáčivé hlediště. To se před pozdně barokním letohrádkem Bellarie roztočilo poprvé v roce 1958 zásluhou lotyšského scénografa Joana Brehmse. Původní točna uvezla pouhých 50 diváků, ta dnešní, která zde stojí od poloviny 90. let, má kapacitu více než desetkrát větší. Její monstróznost spolu s faktem, že narušuje ústřední osu pečlivě komponované barokní zahrady, jsou hlavními argumenty pro to, aby tato stavba, zamýšlená původně jako pouze dočasná, ze zámecké zahrady zmizela.