Krumlov netvoří jen "stará" architektura. V posledních sto letech zde vznikly i kvalitní funkcionalistické budovy či stavby čerpající z bruselského stylu. Právě za těmito příklady vás zavede procházka, která skrz domy představuje historii Krumlova ve 20. století.

Procházková trasa má 5 kilometrů a zabere vám přibližně 2 hodiny (dost možná i déle, pokud ji proložíte návštěvou kaváren či restaurací, které se nacházejí po cestě). V cíli ji můžete zakončit skokem do bazénu, který je posledním bodem na trase. Procházka Krumlovem za moderní architekturou vznikla v rámci iniciativy Krumlovský baráky.

1.

Synagoga

autor: Victor Kafka, roky výstavby: 1908-1909

Krumlovská synagoga byla dostavěna v roce 1909 podle projektu architekta Victora Kafky. Je sice navrhnuta v novorománském stylu, ale v jejím interiéru se nacházejí secesní prvky a navíc byla jednou z prvních železobetonových staveb na území tehdejšího Rakouska-Uherska, tudíž ji můžeme označit za moderní. Osud této budovy byl smutný – po obsazení Krumlova nacisty byla vyrabována, za komunismu dlouho sloužila jako skladiště. Po roce 1990 byla židovské obci navrácena a v roce 2012 kompletně rekonstruována. Dnes je v synagoze expozice o krumlovských židech, konají se zde koncerty a také se zde nachází příjemná kavárna s terasou a dětským hřištěm.

2.

Nové domovy

autor: Architekturbüro der „Neuen Heimat“ Linz ve spolupráci s dr. Ing. Wilibertem Platzerem, roky výstavby: po 1941

V krumlovské architektuře zanechala svou stopu i doba, v níž byl Krumlov součástí Třetí říše. A to v podobě bytových domů, známých jako Nové domovy, které vznikly ve 40. letech 20. století na Horní Bráně. Byly určeny pro německé přesídlence, kteří se do Říše "vrátili“ z Tyrolska. Původně plánovaná výstavba rozsáhlého urbanistického celku o 105 bytech byla realizovaná jen z části. Autory návrhu byli rakouští architekti, kteří domy navrhli v Heimatstilu, tedy stylu typicky německém. Soubor se tak architektuře Krumlova vymyká, a to i svým nezvykle dlouhým půdorysem. Zároveň jsou tu ale patrné snahy se krumlovským domům přiblížit – na jednom z domů nalezneme například historizující arkýř s iluzivní rustikou.

3.

Městský úřad

autor: Bohumil Böhm, roky výstavby: 1976–1979

Komplex budov na hrázi hornobranského rybníka, původně sídlo OV KSČ, dnes městský úřad, banka a hotel, je dílem architekta Bohumila Böhma. Vyprojektoval jej v letech 1976–1978, slavnostně otevřen byl na konci roku 1979. Uspořádání budov zde vyplynulo z vnitřní funkce – architekt navrhl uskupení čtyř hmot, z nichž tři jsou přímo propojené a čtvrtá je na zbylé napojena jen symbolicky – krčkem přes silnici. Soubor budov je citlivě zasazen do okolí a obsahuje řadu kvalitních architektonických prvků, jako je terasovité uspořádání pater nebo patro výrazně předstupující před přízemí, podepřené pilastry a členěné pásem oken s mezipilíři. Rekonstrukce fasád, které proběhly v nedávných letech, původní vzhled budov bohužel trochu převrstvily.

Městský úřad
4.

Autobusové nádraží

autor: ateliér A8000, roky výstavby: 2018–2019

Autobusové nádraží bylo na pozemku naproti nemocnici vystavěno v letech 1963–1966, předtím se nacházelo na náměstí, kudy až do výstavby Objížďkové ulice (1958–1964) proudila veškerá doprava. Původní nádraží bylo značně předimenzované a po padesáti letech fungování navíc nebylo v dobrém stavu. Proto bylo v roce 2018 přistoupeno ke kompletní rekonstrukci nádraží podle projektu studia A8000. Na severní části nádraží vzniklo parkoviště a počet nástupišť byl snížen. Nově vzniklá nástupiště zakrývá přístřešek, který svým tvarem připomíná arkády a odkazuje tak na renesanční podstatu Krumlova. Architekti při projektování mysleli na dopad stavby na životní prostředí – membrána přístřešku je recyklovatelná, dešťová voda je sváděna do podzemních nádrží a opětovně využívána pro závlahu. Postupovali zde s citem a smyslem pro detail. 

Autobusové nádraží
5.

Švadlenka

autor: Jakub Marek, rok výstavby: 1936

Přímo v historickém jádru města, na jedné z nejvýznamnějších ulic, se nachází funkcionalistická novostavba z roku 1936. Architekt Jakub Marek ji umístil do dvora bývalého špitálu, který byl zrušen na počátku 20. let. Jde o jednopodlažní objekt, jehož uliční fasáda je téměř celá prosklená. Vybudovat ohromný prosklený pás umožnily nosné sloupky, které jsou vtažené do interiéru. Na první pohled je zřejmé, že jde o zásah 20. století, přesto budova nijak neruší a mezi barokní a renesanční fasády okolních domů citlivě zapadá. Jelikož tu dlouhá léta fungovalo krejčovství, vžil se pro budovu název Švadlenka. Dnes se za prosklenou výlohou nachází kavárna.

Švadlenka
6.

Žaludův dům

autor: Alexander Rott, rok výstavby: 1930

Oproti Švadlence dává Žaludův dům, nacházející se ve vyšší části Latránu, dobu svého vzniku tušit jen velmi pozornému kolemjdoucímu. I zde je v přízemí prosklená výloha, v patrech se ale dům snaží působit historicky a do kontextu okolních staveb velmi dobře zapadá. Byl ovšem postaven v roce 1930 podle projektu architekta Alexandra Rotta. Na jeho místě se původně nacházel renesanční dům, který tehdejšímu majiteli, obchodníku Leopoldu Žaludovi nestačil. Chtěl si na Latránu postavit zcela nový a moderní obchodní dům. Je záhadou, jak mohla demolice kompletně zachovaného renesančního domu uniknout tehdejšímu městskému konzervátorovi. Díky jeho nepozornosti zde ovšem máme další zajímavý příklad vstupu meziválečné architektury do historického jádra města.

7.

Depo

autor: Ačtyřka, Tomáš Novák, roky výstavby 2012–2013

Na první pohled to vůbec není patrné, ale dům v záhybu ulice Latrán je novostavbou, postavenou v letech 2012 až 2013. Novostavba takovéhoto rozsahu přímo v historickém centru města je v poválečné historii Krumlova zcela výjimečná. Architekti zasadili tuto realizaci na parcelu, na níž se plnohodnotný dům nikdy předtím nenacházel. Část parcely totiž zasahuje na místo, kde se až do počátku 17. století nacházel rybník, část dnešního objektu se pak přimyká k původním městským hradbám. Dům působí historicky, na jeho stavbě ale byly použity moderní technologie – jeho konstrukce jsou z velké části železobetonové. Exteriér domu je velmi citlivě a příjemně zasazen do historického prostředí Latránu, jeho interiér, na němž architekti spolupracovali s designérem Jiřím Paclíkem, je zajímavým industriálním prostorem.

8.

Kino Luna

autor: Bohumil Böhm, roky výstavby: 1974–1976

Kino Luna, dřívější kino Družba, bylo postaveno v letech 1974 až 1976 v rámci „Akce Z“ podle plánů architekta Bohumila Böhma, autora komplexu městského úřadu. Budovu z části nese skeletová konstrukce a zdobilo ji množství uměleckých děl místních, ale význačných umělců, která jsou z velké části dodnes dochovaná. Architekt zde reagoval na svažitý terén, který umožnil umístit do jihovýchodní části budovy obslužný suterén. Směrem k městu se otevírá fasáda s pravidelně členěným pásem oken s výhledem na ruch Objížďkové ulice, v západní části objektu se nachází hmota kinosálu, která i přes jeho rozlehlost nepůsobí objemně. V roce 2015 byla dokončena citlivá rekonstrukce budovy podle projektu Tomáše Nováka a kromě kina se tu nachází i kavárna.

Kino Luna
9.

Hotel Vyšehrad

autor: Josef Opatřil, roky výstavby: 1966–1969

Dnes chátrající bývalý hotel Vyšehrad, inspirovaný brutalismem, vznikl mezi lety 1966 a 1969. Autorem projektu byl Josef Opatřil, žák Bohuslava Fuchse. Navrhl budovu, jež se skládá ze tří částí na nepravidelném půdorysu – jsou to třípodlažní obytná část, restaurace s rozlehlou terasou a hotelová hala, která předešlé dvě části spojuje. Tímto hmotovým rozvržením Opatřil reagoval na svažitý terén i již existující okolní cesty. V normalizační éře šlo o luxusní ubytovací zařízení o 130 lůžkách a s 270 místy v hotelové restauraci. Na výtvarné výzdobě hotelu se podílela řada umělců. Po roce 1989 byl zprivatizován a od konce 90. let bohužel chátrá – dnes už je v dezolátním stavu.

10.

Domy s pečovatelskou službou

autor: Ladislav Lábus, Lenka Dvořáková, Zdeněk Heřman, roky výstavby: 1995–1997

Domy s pečovatelskou službou vyrostly na Vyšehradě v roce 1997. Byly realizovány na základě vítězství v architektonické soutěži architektem Ladislavem Lábusem a jeho spolupracovníky. Soubor domů je rozdělen do čtyř objemů – jeden obsahuje společné prostory, zbylé tři jsou obytné a spojené průchozími krčky. Jejich rozestavění má evokovat křivolakost krumlovských uliček, uskakující členění fasád zase vychází z maleb krumlovských domů Egona Schieleho. Do všech 42 bytů lze vstoupit skrz prosklenou pavlač. Byty jsou malé, ale ne maličké, v každé obytné místnosti jsou dvě okna, z nichž je výhled na krumlovský zámek. Architekti se snažili, aby budovy nepřipomínaly nemocniční atmosféru a byly ke svým obyvatelům přívětivé. Jejich architektura je jednoduchá, přesto působivá. Dům obdržel cenu Grand Prix Obce architektů pro rok 1997.

11.

Plavecký bazén

autor: Sportprojekt (Krásný, Bolcha), roky výstavby: 1988–1991

Výstavba krumlovského krytého bazénu započala ještě krátce před sametovou revolucí a byla dokončena v roce 1991. Projektovou dokumentaci stavby připravili architekti Krásný a Bolcha ze Sportprojektu Praha. Pro stavbu využili ocelovou konstrukci, díky které se budova může k jihu obracet velkou prosklenou stěnou. I přesto, že od vzniku stavby uplynula řada let, stále zde nalezneme zajímavé detaily – ať už jde o barevné sjednocení interiéru i exteriéru budovy do červenozelena, grafiku navigace nebo výtvarné realizace. Ty představuje například kovový reliéf sochaře Jiřího Prachaře, nacházející se na fasádě u vstupu, nebo keramické reliéfy Miroslava Párala, které zdobí stěny haly velkého bazénu. Charakter sochy má i uskupení větracích trubek před severním průčelím.

  • mapa
  • pěší
  • nenáročné
  • 5 km
  • 125 m
  • asfalt, dlážděné ulice
  • 2-3 hod
  • památky
  • architektura
  • historie
  • umění
  • občerstvení na trase

Zajímavosti

  • Vydláždění centra města – Při procházkách centrem se dívejte, kam šlapete! Dlažba většiny ulic v centru, mj. Široké, Soukenické či Dlouhé, sice vypadá starobyle, ale pochází až doby kolem roku 1990. Její návrh vytvořila architektka Hana Zachová, která navrhla vskutku nadčasové dláždění, aniž by kopírovala staré vzorce či byla naopak nemístně moderní.
  • Kláštery – Komplex klášterů klarisek a minoritů začal v Krumlově vznikat už ve středověku a v toku času se zde navrstvilo množství různorodé architektury i příběhů. V nedávných letech byl chátrající areál kompletně, velmi citlivě a kvalitně zrekonstruován, za což byl oceněn cenou Památka roku 2015. Za pozornost stojí i klášterní zahrady, upravené Jiřím Olšanem.
  • Vinárna u Luny – Kdyby v 90. letech neproběhla přestavba na banku, mohli bychom i tady vidět skvostné dílo poválečné architektury. Budova spojující dva panelové domy vznikla v 60. letech a přes celé její patro se táhlo pásové okno.  
  • Pošta – Tady se od počátku století nacházel třípatrový činžovní dům od architekta Kafky (autora synagogy). Na počátku 90. let byl ovšem snížen a památkářsky přestavěn architektem Václavem Girsou. Dnešní dům tak sice tolik nevybočuje z nízké zástavby ulice, ale zároveň nepředstavuje žádné architektonické obohacení města. 
  • Sousoší rodina – V ulici Za nádražím, na nedávno renovovaném náměstíčku od architekta Kročáka se nachází sousoší Rodina. Dílo vzniklo roku 1976 a je jedním z mnoha, kterým sochař Stanislav Zadražil obohatil krumlovský veřejný prostor. 
  • Bytová výstavba aneb Paneláky – Poté, co se na počátku 60. let ukázal program plošné asanace historického jádra Krumlova jako nerentabilní, začalo se s výstavbou sídlišť na periferiích. Krumlovské historické jádro tak obklopuje řada sídelních celků, které vznikly až ve 2. polovině 20. století. Jako první bylo vystavěno sídliště domů Vyšný, výjimečné keramickými domovními znameními nacházejícími se nad vchody do domů. Krátce poté (1961) vzniklo nedaleko odtud sídliště Vyšehrad. Největší obytný celek vznikl na Plešivci, kde bylo v letech 1966 až 1979 vystavěno přes 1000 bytových jednotek podle projektu významného jihočeského architekta Bohumila Böhma. Zajímavá je i panelová výstavba na Špičáku, která se nachází velmi blízko historickému jádru a pro kterou bylo využito často používaného modulu T 06 B, charakteristického pásovým vzhledem fasády. Větší komplex panelových domů bychom našli i Za Nádražím a na sídlišti Mír. Zde je kromě paneláků z konce 80. let i bytový soubor z let devadesátých, vyznačující se výraznou barevností, postmoderní hrou s tvary i snahou umístit do parterů obchody a služby.